Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Jom kipur 5784

Jom kipur je nejposvátnějším dnem v roce, kdy jsme nejblíže Bohu a podstatě našich duší. Jom kipur znamená „Den smíření“, jak uvádí verš: „V tento den ti odpustí, aby tě očistil, abys byl očištěn ode všech svých hříchů před B-hem.“(Leviticus 16:30)

Desátý den tišrei (v roce 2023, od několika minut před západem slunce v neděli 24. září do setmění  v pondělí 25. září), přichází v patách Roš ha-šana (židovský Nový rok). Téměř 26 hodin „sužujeme svou duši“: zdržujeme se jídla a pití, nemyjeme se ani nemažeme pleťovými vodami nebo krémy, nenosíme koženou obuv a zdržujeme se manželských vztahů. Místo toho trávíme den v synagoze a modlíme se za odpuštění. Jom kipuru je zasvěcen introspekci, a prosbě B-ha o odpuštění. I během přestávek mezi bohoslužbami je vhodné recitovat žalmy v každou dostupnou chvíli. I když je Jom kipur nejslavnostnějším dnem v roce, je prosycen spodním proudem radosti; je to radost z toho, že jsme ponořeni do spirituality dne a vyjadřuje důvěru, že B-h přijme naše pokání, odpustí nám hříchy a zpečetí náš verdikt na rok života, zdraví a štěstí. Existuje zvyk, že po Jom kipuru okamžitě začínáme (plánujeme) stavbu sukky, kterou využijeme pro radostný svátek Sukot, který následuje za pouhých pět dní.

Historie Jom kipur
 
Jen několik měsíců poté, co Izraelci opustili Egypt v roce 2448 od stvoření (1313 př. n. l.), zhřešili uctíváním zlatého telete. Mojžíš vystoupil na horu Sinaj a modlil se k B-hu, aby jim odpustil. Po dvou 40denních pobytech na hoře byla získána plná Boží přízeň. Den, kdy Mojžíš sestoupil z hory (10. den Tishrei), měl být navždy známý jako Den smíření – Jom kipur. Toho roku lidé postavili Tabernacle, přenosný domov pro  B-ha. Tabernacle byl centrem modliteb a obětních darů. Služba ve svatostánku vyvrcholila na Jom kipur  , kdy velekněz vykonal speciálně předepsanou službu. K vrcholům této služby patřilo obětování kadidla ve svatyni svatých (kde byla uložena archa) a se dvěma kozami – z nichž jeden byl přinesen jako oběť, druhý byl poslán do pouště (Azazel).
 
Zatímco velekněz obvykle nosil zdobené zlaté oblečení, na Jom kipur se ponořil do mikvy a oblékl si obyčejné bílé šaty, aby vykonal tuto službu. Tato praxe pokračovala stovky let, po celou dobu existence prvního jeruzalémského chrámu, který postavil Šalomoun a druhého chrámu, který postavil Ezra. Židé z celého světa se shromažďovali v chrámu, aby zažili posvátný pohled na velekněze vykonávajícího svou službu a získali odpuštění pro celý Izrael. Když byl v roce 3830 od stvoření (70 CE) zničen druhý chrám, bohoslužba Jom kipur pokračovala. Místo toho, aby velekněz přinášel oběti do Jeruzaléma, každý jednotlivý Žid koná Jom kipur bohoslužbu v chrámu svého srdce.