Berešit - "Na počátku." Jak již napovídá název sidry, vypráví se v ní o počátku všech věcí, o stvoření člověka, o ráji, v němž první člověk Adam žil se svou ženou Chavou a o jejich vyhnání za to, že porušili první příkaz Hospodinův, jímž zakázal jíst ovoce ze stromu poznání. 
Vyprávění této sidry jsou zdánlivě jednoduchá, prostá a srozumitelná ve svém doslovném významu i malým dětem, avšak současně chápána prostřednictvím výkladů remez, deruš a sod, v sobě skrývají mnohá tajemství o vzniku a charakteru stvoření, o člověku a jeho prvním hříchu, který má pro nás tak nedozírné následky. 
Naše Tóra, kterou nám zjevil Hospodin na Sinaji, začíná slovy ,,Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi" - "Berešit bara ha-Šem et ha-šamajim ve-et ha-arec". 
V této chvíli stvoření se setkaly věčnost s časností, duchovno a materiálno, nekonečno a konečno. 
V první části sidry (1,1-2,5) se vypráví o vzniku světa, ale Berešit nám nezodpovídá všechny otázky, které nám při přemýšlení nad textem vyvstávají. 
Odkud se vzali andělé, voda, temnota, hlubiny, démoni a další bytosti? 
Byli věční jako Hospodin nebo byli svořeni? A jestliže byli stvořeni, tak kým? 
Vyprávění nás ani neinformuje o tom, co pohnulo Hospodina k jeho stvořitelskému aktu, ani se nedovídáme, jak to učinil, kromě věty "I pravil Bůh". 
Avšak jak mohl výrok, který má imanentní povahu, zrodit materiální svět? 
Nevíme ani o společném rysu člověka a Hospodina, o obrazu Božím, podle něhož byl člověk stvořen. 
Tyto a všechny další otázky, nezodpovězené ve vlastním textu sidry, vyvolávaly četné spekulace. 
Pro akt stvoření mají naši učitelé - chazal - termín "Maase Berešit", který znamená tolik co akt, Čin stvoření.a zahrnuje spekulace našich rabínů o tajemstvích počátku všeho existujícího, ale i návody pro kreativní magii. 
Tyto spekulace byly vždy udržovány ve velké tajnosti a proto se dochovaly pouze v určitých narážkách a fragmentárně. 
Jsou zachovány v obou Talmudech a pak hlavně v midráších a v prvním ucelenějším spisku zabývajícím se problémy kosmogonie (zrodu světa) a kosmologie (složení světa), který je tradován pod přídavným názvem "Sefer Jecira" - "Kniha stvoření". Stvoření, jak se jeví v těchto spekulacích, je dílem našeho Hospodina, Boha Jisraele, a bylo realizováno ve dvou protikladných rovinách - ideální, nemateriální a konkrétní, materiální. 
Představuje složitý proces, probíhající v deseti číslech zv. sefirot a dvacetidvou písmenech hebrejské abecedy. 
Deset sefirot představuje kosmologické faktory, z nich první je Duch boží - Ruach ha-Sem a ostatní pak představují archetypy živlů a prostoru. 
Písmena naproti tomu představují kosmogonický faktor, jsou považována za adekvátní vyjádření zvuků jazyka a proto jsou chápána jako nástroj kreace. 
Základní myšlenkou těchto spekulativních úvah je názor, že mluva není zdaleka pouze prostředkem komunikace, ale je též hybnou silou, určenou k produkování bytí. 
Sefer Jecira tak poskytuje odpověď na některé otázky, o nichž jsme se zmínili na počátku této úvahy. 
Především se v ní jasně konstatuje, že všechny, podle textu Berešit, zdánlivě nestvořené prvky, byly ve skutečnosti postupně stvořeny při vznikání vesmíru a tedy nic, kromě Hospodina, neexistovalo paralelně s ním věčně. 
Sefer Jecira vykládá i obraz Boží, podle něhož byl vytvořen člověk. 
Ten chápe jako kreativní sílu, litera se ovšem u člověka objevuje v mnohem menším a ohraničenějším měřítku než je tomu u Hospodina. 
Dále je v tomto spisku jasně vyloženo i to, co je vlastně chápáno termínem "I pravil Bůh". 
Hospodin nemluvil sám k sobě, jak by se z prostého významu textu zdálo, ale vytvořil substanci, z té zformoval písmena a z nich sestavil slova, která se stala věcmi. 
Hospodinova řeč tedy nebyla zvukem, jako je tomu v naší mluvě, ale představuje vytváření věcí. 
Konečně propast, která zeje mezi Hospodinem, jež je čistým, absolutním Duchem a mezi kreací, jež je materiální, je překlenuta v Sefer Jecira různými stupni spirituální látky a spirituálních bytostí, které vedou od spirituálního k materiálnímu. 
Jak se tento přechod uskutečňuje, nevíme, pouze chápeme, že se tak děje postupně. 
Vyprávění o stvoření začíná v Berešit slovy "Berešit bara Elokim eť ha-šamajim ve-et ha-arec" a končí slovy "bara Elokim la-asot." Konce slov "bara Elokim et" i "bara Elokim la-asot" tvoří slovo Emet - pravda. 
Je to tedy Emet - pravda, která je základem stvoření a bez ní, bez pravdy, by stvoření nemohlo existovat.

/Převzato z www.olam.cz/