"Lo taasu ken la-Šem" - "Neudělejte takto Hospodinu". 
Paraša začíná jasnou výzvou ze strany B-ží. 
Židovskému národu jsou sdělena pravidla určující požehnání a prokletí. 
Zakázané chování Hospodin popisuje na příkladu ostatních národů a nabádá Izraelity, aby se nechovali podobným způsobem. 
Vykladači nabízí několik možností, jak tento verš chápat. 
První říká, že jde o zákaz oltářů na různých místech, kde budou bydlet (tak, jak bylo zvykem ostatních modloslužebných kultů). 
Naproti tomu Hospodinova bohoslužba bude centralizována na jedno místo - do Chrámu na hoře Morija v Jerusalémě. 
To je jediné svaté místo, přes které bude docházet ke spojení s B-hem. 
Čím si Morija vysloužila tento zvláštní status? 
Existují "svatá místa" sama od sebe, anebo jsou produktem lidského počínání? 
Jeden z Midrašů vypráví, že z místa, kde později stála Svatyně (Kodeš Hakodašim), se při Stvoření začal rozpínat celý svět. 
Také první člověk - Adam, byl stvořen na tomto místě a na něm poprvé obětoval Hospodinu. 
I Kain a Hevel sem přinesli své oběti. 
Dále se říká, že zde obětoval Noach po Potopě. 
Došlo zde i k obětování Jicchaka Abrahamem. 
Těmito všemi událostmi byla hora Morija předurčena k tomu, aby se stala tím nejsvětějším místem pro židovský národ. 
Z toho vyplývá i odpověď na naši druhou otázku - co činí místo svatým. Jsou to lidské činy - čím světější a čím více se opakující, tím větší je pak svatost místa. 
Jiný výklad říká, že výstraha se týká ničení (mazání) B-žího jména. 
Je absolutní zákaz smazání Hospodinova jména, ať už je v jakékoli formě - napsáno, vyryto, apod. 
Nezáleží přitom na intenci s jakou bylo psáno, nebo na pisateli. 
Je povinnost se vystříhat jakéhokoli jeho znehodnocení. 
Třetí názor říká - nechovejte se jako národy, které zde žily a způsobily svým špatným chováním, že ztratily nárok na Svatou zemi. 
Ten, kdo chce žít v této zvláštní zemi, kterou si B-h vybral a posvětil ji, musí své chování přizpůsobit úměrně místu a posvětit svůj život - žít podle pravidel Tory.

"Lo taasun…iš kol ha-jašar beejnav" - 
"Nedělejte…každý (co považuje) za správné v jeho očích". 
Verš přichází s požadavkem na člověka, aby se podrobil morálním principům Tory. 
Tento požadavek v dnešní době nabývá na aktuálnosti. 
Postmoderní svět posledních několika desetiletí vznikl z alergie na jakékoli hlásané hodnoty a ideologie, které se ukázaly buď falešné ve své podstatě (nacismus), nebo zmanipulované nemorálními skupinami lidí (komunismus). 
Také náboženství bylo, s rozvojem pseudovědeckých teorií (Darwin), vytlačeno a prohlášeno za pasé. 
Přirozenou reakcí lidí bylo a je zrelativizování všech absolutních hodnot a vytvoření si nového "náboženství" - filosofie hlásající individualitu jedince za nejvyššího, jediného "soudce", posuzujícího, co je správné. 
Zdánlivě osvobozující ideologie - každý a vše je legitimní (v případě, že nepoškozuje druhé), všechny názory a postoje jsou si rovny, přivedla lidské společenství do dilemat ne jednodušších, než byly v dobách "absolutistických" náboženství a ideologií. 
Vytvořila se atmosféra bezvládí a "bezhodnotí", kde nic neurčuje, co je správné a co ne. 
"Mantrou" doby se stalo slovo demokracie, které je často spíše chápáno jako anarchie chování, kde jsou dány jen základní mantinely (a i ty se v případě potřeby často posouvají), a ten, kdo se dokáže v této džungli lépe orientovat, a zmanipulovat podmínky i lidi ke svým potřebám, stává se prakticky neomezeným vládcem. 
Problém je, že na něj nejsou kladeny ani ty nejmenší morální a etické požadavky, protože neexistuje nějaký obecný "morální kodex". 
Toto prostředí nahrává lidem bez zábran a se špatnou motivací - nezajímá je starost o obecné blaho, ale jen vlastní důležitost a úspěšnost. 
Druhým problémem je, že většina normálních lidí, kteří mají "zdravé kořeny" (sociální cítění, cit pro spravedlnost, atd.), je v tomto světě dezorientovaná a oni sami si nedokážou vybudovat žebříček hodnot (hodnoty se staly relativními a proměňují se s dobou a vládou). 
To vede k jejich "zhloupnutí" - nejsou schopni kriticky měřit a nechávají se zmanipulovat reklamou a konzumem do nemyslící masy, kterou lze snadno ovládat. 
Dnes skutečně svět žije v atmosféře - "každý, co považuje za správné ve svých očích". 
Ať jsou to manipulátoři společnosti, kterým nestojí nic v cestě (nějaký absolutní hodnotový systém), anebo lidé, kteří si myslí, že dělají, co chtějí, ale ve své podstatě si jen vybírají ze sortimentu, který jim byl nabídnut "ideology konzumu". 
Na pozadí tohoto stavu náš verš z Tory skutečně ožívá a přichází s výzvou k staronovému hledání absolutního etického systému, který pomůže současné době vyřešit stále větší frustraci lidí a napětí pramenící z duchovní nejistoty. 
Svět pomalu začíná chápat, že člověk je bytost, která potřebuje zázemí duchovních jistot a trvalých pravd (jak vidíme v neustále rostoucím zájmu o náboženství a různé duchovní nauky). 
Věřme, že po tomto období zmatků a tápání přijde na svět vyšší forma morálního a etického systému, který pomůže svět posunout blíže k jeho poslání, pro které byl stvořen. 
Bude to vyžadovat cílevědomou práci "duchovních pedagogů" na výchově lidí k přemýšlení a reflexi. 
("Filosofové a duchovní všech zemí, spojte se!")

"Ki jarchiv Hašem…gvulcha..veamarta ochla basar" - 
"Až rozšíří Hospodin...Tvé hranice...a řekneš (chci) jíst maso". 
Z každého verše se lze učit nějakou moudrost, nebo správný způsob chování. 
Náš zdánlivě nevinný verš, který se dá pochopit jednoduše, chronologicky, má v sobě skrytou velkou životní moudrost. 
Vykladači říkají - Derech erec (správné chování) je, aby člověk toužil po něčem (mase), jen v případě, že na to má (rozšíří Hospodin tvé hranice=bohatství). 
Je třeba být realista, dobře vážit své postavení ve světě a podle toho žít. 
V dřívějších dobách byl pravděpodobně tento výrok větší samozřejmostí - lidé lépe znali svá omezení a věděli, jaké je jejich místo ve světě a co si mohou dovolit. 
Dnešní konzumní svět je mnohem těžším oříškem na zorientování se. 
Nutí neustále lidi, aby si co nejvíce "dopřávali" a investovali do všech možných zbytečných věcí, o jejichž nezbytnosti jsou neustále přesvědčováni reklamou. 
Jsou jim poskytovány půjčky, úvěry, hypotéky, kreditní karty, koupě na splátky, slevy, prémie (kup dvě - třetí zdarma), což dává lidem falešný pocit, že si vlastně mohou koupit vše, co je napadne (horší je, když na konci měsíce přijde výpis z banky). 
Do tohoto imaginárního ráje naplnění všech požitků přichází hlas našeho verše a probouzí snílky výzvou - "jen podle tvých možností a podle tvého reálného stavu". 
Proto je třeba v dnešním svádivém světě "vzít rozum do hrsti" a vymezit si jasné hranice. 
Čím více svět nabízí, tím více je třeba být ve střehu a zvažovat opravdové priority.

"Hišamer lecha pen tinakeš acharejhem, acharej hišamdam" - 
"Střez se, abys je nenásledoval, poté, co byli vyhlazeni". 
Tento verš se může zdát, při běžném čtení, poněkud nesrozumitelný. 
Který normální člověk bude chtít následovat svým jednáním někoho, kdo na to doplatil svým životem? Jsou různé možnosti, jak vyložit tento verš. 
Nejdříve přijde na mysl výklad, že B-h varuje Izrael, aby se poučili z chyb druhých. 
Nedělej činy, které jsou v B-žích očích klasifikovány jako hříšné, aby se Ti nedostalo stejného trestu, jako těmto národům. 
Další možnost výkladu je - nemysli si, že byli potrestáni ze jejich špatnou intenci. 
Věřili, že lze sloužit modlám a tím uctí Nejvyššího. 
Na to Izrael řekne - my budeme mít tu pravou intenci a zachováme jen vnější obřady, pro zachování formy. 
Právě na tuto spekulaci jim Hospodin odpovídá - modloslužebné praktiky se nemohou posvětit svatou intencí. 
My si více rozvedeme výklad "sociálně - antropologický". 
Ve chvíli, kdy se střetnou dvě kultury v existenčním boji, je automatické, že druhá strana, jelikož je fyzicky ohrožující, je nenáviděna se vším všudy. 
Nepřítelem není jenom voják na válečném poli, ale všechny kulturní a ideologické prvky, které s sebou cizí vetřelec přináší. 
Ve chvíli boje, vládne všeobecná nenávist, vůči všemu, co pochází z druhé strany. 
(Jsem si jist, že v současné situaci se nenajde příliš uvědomělých Arabů, kteří si koupí lewisky, nebo coca-colu.) 
V této dramatické chvíli střetu nikdo nemá sebemenší zájem přebrat byť jen špetku něčeho, co charakterizuje nepřátelskou a nenáviděnou kulturu. 
Jaká situace však nastane poté, co byla jedna strana poražena? 
Není více fyzického nepřítele, tudíž není ani nenávisti k tomu, co mu patří. 
O tomto momentě hovoří náš verš a varuje - poté, co budou nepřátelé (původní obyvatelé) zničeni, musí si dát Izrael pozor, aby nenásledoval jejich kulturní a náboženské dědictví. 
S vyhranou válkou přestalo být nenáviděnou ideologií, a lehce se může stát něčím atraktivním a přitažlivým pro židovský národ. 
Klasickým příkladem této nedůslednosti je hřích zlatého telete. 
Před východem z Egypta je psáno, že Moše odpověděl faraonovi - nelze sloužit bohoslužbu, při které se obětují ovce a býčkové, protože jsou pro Egypt svatá, což automaticky znamená - pro Izrael nenáviděná (proto také byli v poslední - desáté ráně, zaříznuti beránci, místo prvorozenců). 
Později, po definitivním vítězství Izraele nad Egyptem, přestal být Egypt nepřítelem a opadla židovská nenávist vůči všemu egyptskému. 
A hle, po několika měsících si Izrael stvořil modlu - "zlaté tele (býčka)", o kterém řekli - 
"To jsou Tvoji bozi, Izraeli, kteří Tě vyvedli z Egypta". 
Tento nenápadný vliv cizích kultur je velice zajímavý fenomén, který funguje nejen v celých společenstvích, ale i v životních osudech lidí, a před kterým Tora důsledně varuje.

Šabat šalom

Rabín Moše Ch. Koller

/Převzato z www.olam.cz/