„Ele toldot Jakov Josef…“ – „Toto jsou potomci Jakova, Josef…“. Naše paraša začíná veršem, který nám chce zdánlivě vypočítat potomstvo Jakova, a najednou se nám začíná vyprávět o Josefovi. Tora by nám měla napřed vyjmenovat všechny syny, a teprve pak psát Josefův příběh. Je několik výkladů pro tento postup. Jeden výklad říká, že zásluhou Josefa se pak celý příběh odvíjí dál, proto Tora začíná právě jím. Dalším vysvětlením je to, že Josef byl prvorozeným synem Jakovovy milované ženy Rachel a byl nesmírně podoben svému otci. A to nejen svou vnější podobou, ale také svým osudem. Midraš dělá výčet věcí, v čem si byli podobni. Oba se narodili obřezáni, u obou byly jejich matky neplodné, obě porodily dva syny, oba byli nenáviděni bratry (bratrem), oba byli pastevci, oba žili velkou část života mimo Izrael, oba se oženili a zplodili syny mimo Izrael, oba se stali důležitými prostřednictvím snu, oba sestoupili do Egypta, díky oběma přestal hladomor, oba zemřeli a byli mumifikováni v Egyptě, oba byli po smrti přeneseni do Izraele. Také v pokračování jsme svědky toho, že Jakov (právě pro jejich podobnost) preferoval Josefa před ostatními bratry. Z Jakovova přístupu se učíme, že je nesmírně důležité v rodině udržovat rovnováhu mezi jednotlivými dětmi, nemilovat, nebo nezvýhodňovat jedno z dětí, protože to může mít i tragické důsledky. To je jeden úhel pohledu na náš příběh – negativní. Lze se však podívat z úplně opačné strany a vidět v tomto zdánlivě tragickém příběhu jeho pozitivní část. Příběh nám odhaluje, jakým způsobem B-h řídí svůj svět. Nazývá se to „hašgachat Hašem“ – což je něco jako „prozřetelnost B-ží“, která je základním kamenem naší víry. B-h se účastní na dění ve světě, zasahuje do něj a řídí ho svými cestami, které jsou pro nás mnohdy nejasné, nepochopitelné a často (podle míry našeho chápání) i nežádoucí. Kdybychom my psali „scénář“ příběhu, napsali bychom ho zcela jinak. Ale právě ona nenávist bratří, vychloubačné chování Josefa a Jakovovo privilegování Josefa způsobily to, že se Josef dostal do Egypta, z čehož se nakonec vytvořily podmínky ke zformování židovského národa v Egyptě, jeho vyvedení a smlouvy s B-hem, která udělala židovský národ národem vyvoleným. Tudíž věci, které vytržené z kontextu v jednotlivých fázích vypadaly jako tragédie, poté co se složily - jako mozaika do celkového obrazu, byly tím nejlepším pro Jakova a celý židovský národ.

„Israel ahav et Josef mikol banav“ – „Israel (Jakov) miloval Josefa (nejvíce) ze všech bratří“. Tím, že se Jakov dopustil „pedagogického omylu“ a preferoval Josefa (udělal mu zvláštní oblek), vzbudil v ostatních bratrech závist. Ta postupně rostla i tím, že Josef svého postavení využíval a dával jim ho najevo. Tora nám popisuje, že měl prorocký sen, který vyprávěl svým bratřím a interpretoval ho, že bude nad nimi vládcem a oni se mu budou klanět. To samozřejmě způsobilo reakci bratří, že jejich nepřátelství vůči Josefovi přerostlo do nenávisti. Z jejich pohledu se dá tato nenávist pochopit, protože podle normální rodinné hierarchie starší bratři (Reuven, Jehuda) jsou ti, kteří mají zákonné právo být „vládci“ v rodině. Na Josefovu obranu lze říci, že jeho chyba byla jen to, že se svými sny vychloubal a nenechával si je pro sebe. Ve své podstatě on byl v celé situaci nevinně, protože tyto prorocké sny skutečně měl, a měl i schopnost je správným způsobem vyložit (jak vidíme i z celého pokračování jeho života). Otec – Jakov se snaží zachránit situaci a odvrátit blížící se katastrofu ve své rodině. Když přichází Josef se svým druhým snem, který je obsahově podobný prvnímu, ale zahrnuje do něj i svého otce, Jakov se snaží zlehčit celé poselství snu a zpochybňuje Josefův výklad. Přestože on sám mu pravděpodobně věří, jelikož je psáno, že střežil (pamatoval si) poselství snu. Ale věci už se dávají do pohybu, B-h už rozehrál svou hru. Jakov neopatrně posílá Josefa, aby dohlížel na své bratry a oni se rozhodují celou věc radikálně „řešit“. Chytají Josefa a chystají se ho zabít. Vykladači říkají, že to byl především Šimon a Levi, které už jsme dříve viděli v jejich horkokrevnosti. Podle jejich chápání je Josef nebezpečný ve svých nepřiměřených nárocích. Na záchranu Josefa přichází Reuven, který jako prvorozenec má za povinnost se starat o mír v rodině. Snaží se odvrátit hněv bratří a nabízí jim jiné, mírnější řešení. Bratři ho nezabijí, jen ho vrhnou do jámy a tím se ukáže, co bude s jeho sny. Je to taková forma B-žího soudu, jestli je Josefovo chování v souladu s B-ží vůlí, či nikoli. S tím bratři souhlasí, protože i jejich nenávist pramení z dojmu, že Josef nejde v souladu s B-žími úmysly. Do hry se nečekaně vmísil Jehuda s návrhem, že nejlépe pro všechny bude poslat Josefa s právě projíždějící karavanou do Egypta. Tím se vyřeší napětí v rodině a nikdo se nedopustí hříchu. Bratři přijímají jeho vůli a je to první náznak toho, že Jehuda se stává vůdčí osobností mezi bratry. Má schopnost rozhodovat v kritických situacích a lidé ho poslouchají. Bratři berou oděv Josefův, namáčí ho v krvi a vracejí se k otci s tím, že Josef byl zabit divou zvěří. Jakov propadá do truchlení, ze kterého ho není možné utěšit. To naši vykladači vysvětlují tím, že Jakov vnitřně cítil, že Josef není mrtvý, a proto se nemůže smířit s realitou mrtvého Josefa. Jehuda cítí zodpovědnost za to, co se stalo (řekl si, že kdyby místo prodeje Josefa do Egypta navrhl, aby ho vrátili k otci, také by ho poslechli) a odchází z domu. Jakov má další důvod k trápení – jeho rodina, o které mu B-h řekl, že se stane základem vyvoleného národa, se mu rozpadá pod prsty. Jehuda se žení a rodí se mu tři synové. Nejstarší syn se žení, bere si za ženu Tamar a poté umírá.

„Bo el ešet achícha vejabem ota“ – „Jdi k ženě svého bratra a vezmi si ji“. Zde se učíme důležitou halachu nazývanou „jibum“. Jehuda dává vdovu – Tamar svému druhému synu za ženu, aby z ní zplodil děti pro svého zemřelého bratra. V případě, že v manželství zemřel muž bez dětí a má bratra, jeho bratr je povinován si vzít jeho vdovu. Důvodem k tomu je, že Tora chce, aby se tímto způsobem zachovalo pokračování rodu zemřelého. V případě, že bratr, popřípadě žena, nemají zájem na tomto sňatku, dělá se tzv. „chalica“ – obřad, v kterém se přerušuje vazba mezi ženou a rodinou zemřelého, a od této chvíli je žena volná k uzavření nového sňatku s kýmkoliv. V dnešní době se již nepovoluje sňatek s bratrem zemřelého, ale jen „chalica“, protože se říká, že lidé dnes by si nevzali ženu pro to naplnit micvu, ale pro její krásu anebo dědictví. Kořeny této halachy se učíme právě z našeho příběhu Jehudy a jeho synů. Po prvním bratru si vzal Tamar druhý bratr, a poté, co i on zemřel, měl za povinnost si ji vzít třetí bratr. Jehuda se však obával o jeho život a nechtěl ho dát Tamar. Myslel si, že Tamar je tzv. „katlanít“ – což znamená „zabíjí své muže“. To je další halacha, kterou se zde učíme. V případě, že zemřeli ženě dva její muži, nedovoluje se jí znovu vdát z obavy, že ona svým vlivem „způsobuje“ jejich smrt. Tato halacha je samozřejmě specificky vymezená, za jakých přesně podmínek se žena stane „katlanít“, není to automatické. Tamar věděla, že to není její vina, a že muži zemřeli za své hříchy (lze to vidět ve verších). Tudíž její vazba s rodinou Jehudy stále nebyla zrušena. Připravuje léčku Jehudovi a on, aniž by to věděl, s ní má intimní styk. Jak je možné, že ji Jehuda nepoznal? Tora nám vypráví, že si sedla na veřejné místo a vydávala se za „lehkou dívku“. Z příběhu vyplývá, že po celou dobu jejího manželství se syny Jehuda nikdy neviděl její tvář! Tak velkou měrou byla dodržována cudnost u žen. Tamar přichází do jiného stavu a Jehuda ji chce potrestat za její nevěru. Po jejím vysvětlení si uvědomuje, že on sám je budoucím otcem, a že její chování bylo správné, neboť on jí měl dát svého syna za muže. Rodí se dvojčata Perec a Zarach. Při porodu Perec „předbíhá“ svého bratra (má to své vysvětlení a konotace s narozením Esava a Jakova) a on se stává zárodkem královského rodu, z kterého se rodí později i král David, a také král Mesiáš přijde z tohoto rodu.

Znovu vidíme, že cesty B-ží jsou nevyzpytatelné, a právě věci, které vypadají „podezřele“, jsou součástí B-žích plánů a přes ně přichází do světa důležité, pozitivní věci.V kabale se tato myšlenka rozvádí do teorie, která vysvětluje, proč je třeba, aby ty nejvyšší a nejsvětější věci přicházely na svět tímto „podloudným“ způsobem.

„Vajhí Hašem et Josef vajhí iš maclíach“ – „B-h byl s Josefem a byl úspěšný“. Poté, co nám Tora vyprávěla příběh s Jehudou, vrací se zpět k hlavnímu hrdinovi naší paraši - Josefovi. Přestože byl potupným způsobem odvlečen do Egypta a nachází se na té nejnižší společenské úrovni – je otrokem, velice brzy se tento stav mění. Vděčí za to především B-hu, který nad ním drží ochranou ruku, ale také své fyzické kráse a intelektuálním schopnostem. Stává se sluhou v domě důležitého faraonova úředníka Potífery a v krátkém čase je mu prakticky předána veškerá správa majetku tohoto Egypťana. Situace se zdánlivě komplikuje ve chvíli, kdy se žena jeho pána snaží Josefa svést. Krása je věc, která mnohdy člověku pomáhá v životě, ale může mu ho i zkomplikovat. Josef ji neustále odmítá a vysvětluje to tím, že by bylo od něj neloajální se takto zachovat vůči svému pánu. Závažnější důvod k odmítnutí z hlediska Josefa je, že i pro nežidy je podle Noachických zákonů zákaz vdané ženy. Od lásky je vždy jen krůček k nenávisti, a tak žena Potífarova se mu okamžitě pomstila a nařkla ho z pokusu o znásilnění. Rozzuřený manžel posílá Josefa do vězení. Ale i ve vězení se daří Josefovi v krátké době prosadit a stává se správcem nad všemi vězni a vězením. Z toho je už zřetelně vidět, že má mimořádné schopnosti a je předurčen k vládnutí. Zlom v jeho příběhu nastává ve chvíli, kdy jsou uvězněni dva služebníci faraona a oběma se zdá sen, který je zdánlivě totožný. Josef jim vykládá jejich sny a překvapivě „prorokuje“ jednomu dobrou budoucnost a druhému smrt. V průběhu třech dnů se přesně naplňuje jeho výklad a to mu v budoucnosti pomůže se dostat z vězení.

Židovství má velice rozpracovaný systém přístupu ke snům. Rozlišuje sny na několik různých úrovní. Obyčejnému snu se v Talmudu říká, že je to jen projekce toho, na co člověk myslí a toho, co se mu stalo v průběhu dne. Další skupinou snů jsou „neutrální“ sny, kde záleží na vykladači snu, jakým způsobem ho vyloží. Výklad je to určující k vytvoření následující reality. Na tento druh snů nám vypráví Talmud nesmírně zajímavý příběh dvou učenců, kterým se zdálo to samé, ale vykladač je vyložil naopak, a pak se jim vyvíjel život podle tohoto výkladu. Třetí, nejvyšší formou snu je „malé proroctví“, což jsou sny, které sdělují důležité informace o budoucnosti jedince, nebo i celé společnosti. V Talmudu se věnuje hodně prostoru oblasti snů a jejich výkladů. Podle Talmudu ne vždy „dobré věci“ ve snu znamenají dobrou informaci a naopak. Je tam popsána celá škála jednotlivých pravidel při výkladu snů. Je neuvěřitelné, jakým fundovaným způsobem se naši Moudří vztahují ke snům a jak dokonalý systém o nich vypracovali. Teprve v dnešní moderní době s vývojem psychologie si svět uvědomuje tuto problematiku a snaží se ji pochopit (např. Jung).

Tato neuvěřitelná jasnost a hluboké pochopení našimi Moudrými je jeden z velkých důkazů, že Tora a věci v ní obsažené není lidské dílo a lidská moudrost, je to prolomení transcendentna (B-ha) do našeho světa.

Šabat šalom

Moše Ch. Koller

/Převzato z www.olam.cz/