Osmé písmeno hebrejské abecedy je Chet, které číselně odpovídá sefiře Hod  – Sláva.

Biblická postava, spojená s touto sefirou, je Áron. Proč právě on, tak trochu z lidského hlediska rozporuplná postava?
Hospodin ho přidělil Mojžíšovi jako mluvčího a říká o něm: „...znám ho...“ (Ex. 4,14). Áron se tedy stává prorokem svého bratra, z jehož úst přijímá B-ží poselství a předává je dál. Jaký asi byl Áron, Mojžíšův starší bratr? Podle mého názoru velmi laskavý a láskyplný člověk pokorného srdce. Z biblického textu vyplývá, že byl u lidu velmi oblíbený. Když se izraelský národ trmácel po poušti, v hněvu se obracel vždycky proti Mojžíšovi, nikdy proti Áronovi. Mojžíš představoval tvrdý zákon. Byl stále oddělený od ostatních, žil ve „stanu setkávání“, kde naslouchal jen B-žímu hlasu. Áron byl naopak vřelý, trpělivý a vlídný, stále se pohyboval uprostřed lidí, žil s nimi, prožíval jejich trápení, jejich radosti i úzkosti.  A l e!  Je tady jedno závažné a překvapivé ALE. Selhal! Co se to s ním stalo? Měl řečnický talent, byl mluvčím Živého B-ha a přesto nevyužil možnost přimět lid, aby ustoupil od rozhodnutí udělat si modlu!? Ne, on je od toho úmyslu nejen nezdržoval, ale naopak - nařídil, aby přinesli všechny zlaté šperky, roztavil je a odlil z nich  z l a t é  t e l e...! A ne dost na tom, dále čteme: „Když to Áron uviděl, postavil před sochu oltář a učinil toto prohlášení: „Zítra bude Hospodinova slavnost. A nazítří ráno vstali, obětovali celopaly a přinášeli pokojné oběti. Lid se usadil k jídlu a pití, pak vstali
a veselili se“ (Ex. 32, 5-6).

V židovské literatuře najdeme nespočet různých vysvětlení a omluv pro Árona. Překvapivé je, že Mojžíš, kromě jedné výčitky:
„Co ti tento lid udělal, že jsi naň uvedl tak veliký hřích?“ (Ex. 32,21), nevyvodil pro Árona z tak závažného prohřešku žádné důsledky. Áron zůstává dále ve funkci velekněze! Co je však ještě překvapivější - přesto, že čteme v Ex. 32,35: „Hospodin udeřil na lid, protože si dali udělat býčka, kterého zhotovil Áron“, na něho samého se nezlobí ani B-h! Nejen že ho nenapomíná a nezavrhuje, ale naopak, přikazuje Mojžíšovi, jaké kněžské roucho má pro Árona nechat zhotovit.

Dále pak v textu (Ex.40,13) čteme: „...oblékneš Áronovi svatá roucha, pomažeš ho a posvětíš a bude mi sloužit jako kněz.“ Snad měl v B-žích očích Áron zvláštní postavení pro svou vlastnost - uměl nastolit mír, šalom, byl sjednotitelem a jeho srdce bylo plné lásky.

Znovu se tady přesvědčujeme, že B-ží myšlení a Jeho úradky o nás jsou pro člověka nevyzpytatelné a ať se nám to líbí, či ne, musíme přijmout Jeho rozhodnutí: „Smiluji se však, nad kým se smiluji a slituji se, nad kým se slituji! (Ex.33,19). Nakonec tedy navzdory lidskému úsudku Áronovi patří Sláva, dar od Hospodina. Barva sefiry Hod
je tmavě růžová.

 Osmička je číslem klidu, harmonie, symbol záchrany a znovuzrození. Tyto      významy  mají své biblické pozadí.
V I. Petrově 3,20-21 čteme, že „...v něm (rozuměj Noemův koráb) bylo z vody   zachráněno jenom osm lidí. To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás“. Mesiáš byl vzkříšen první den týdne (podle židovského kalenře)a tomu dni se začalo říkat osmý den. A tím začala nová éra, nový život, nový věk, věk milosti.

Stupnice, neboli oktáva má osm tónů, přičemž ten poslední, osmý tón se znovu vrací k tónu základnímu, ale o oktávu výš.
Sv. Augustin říká, že: „... osmý den obnovuje den první, je ale očištěný
a vyvýšený. Když čteš ve zprávě o stvoření o sedmi dnech, nenalezneš
u sedmého dne žádnou zmínku o večeru, neboť značí odpočinek
bez konce...“

O tom, že je osmička zvláštní číslo, vypovídá v neposlední řadě židovský svátek Chanuka. Osm dní hořelo světlo z jediné posvěcené nádoby s olejem. Rabi Löw ve své knize Světlo příkazu píše:

„Do vnitřní části svatyně jeruzalémského chrámu mohl vstoupit jen ten, kdo byl obřezaný. Obřízka se provádí osmý den chlapcova života na znamení, že člověk má schopnost překonávat omezení a nástrahy fyzického světa, symbolizovaného sedmičkou – sedmi dny stvoření, sedmi dny týdne a sedmi rameny menory. Menoru odděloval závěs od nejsvatější svatyně, od místa, kde byly v arše úmluvy uloženy desky desatera a svitek Tóry, které svým významem přesahují naše chápání, protože jsou „B-ží moudrostí“. I proto byla na lahvičce oleje pečeť velekněze, který svoji chrámovou službu sloužil v osmidílných šatech.

Díky „osmičce“, díky schopnosti překonávat nástrahy světa, byli Řekové, nositelé lidské moudrosti, poraženi. Nevěřili, že jsou věci, které svým významem přesahují člověka a jeho chápání. Proto slavíme chanuku osm dní“ (převzato z internetových stránek ŽO).

Poselství svátku Chanuka se mi moc líbí a každý rok mne znovu dojímá a oslovuje. Světla chanukového svícnu se staví vždy na viditelné místo, v našich podmínkách většinou mezi okno. Je to poselství vyjádřené světly. Židé neosvěcují jen své domovy, ale tím, že staví tento svícen tak, aby ho viděl i okolní svět, berou na sebe za tento svět a jeho obyvatele odpovědnost. Vždycky si vzpomenu na slova Písma: „...budete mi svědkové..., ...budete královské kněžstvo...“ Jaká tíha zodpovědnosti!

Chag sameach