P - P (f), pey (fey) sedmnácté písmeno hebrejské abecedy s gematrickou hodnotou 80. Pe, to jsou ústa, která mluví

a z nich vychází slovo i dech. Jak důležité je mít ústa, která sdělují druhému člověku to, co se zrodilo kdesi v hloubi duše. V židovsko křesťanské tradici vždy tvořily nerozlučnou trojici – myšlenka, slovo a čin. Slova nám pomohou sdílet radosti i bolest. Bohužel, nejsou vždy jen prostředkem sdílení dobrých věcí, ale často jsou zdrojem sváru, pomluv, zranění. Rabi Ješua říkal svým učedníkům: „Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje“ (Mat.15,11).

Kdosi napsal knihu „I slovo je čin“, já bych dodala, slovo může být i zločin. V Přísloví 18,21 čteme: „V moci jazyka je život i smrt…“.U Matouše 12,36-37 mluví Ježíš o závažnosti slov: „Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“

Slovem, tedy B-žím slovem, byl učiněn tento svět. Hebrejsky se slovo řekne dabar, což označuje zároveň smysl a podstatu.
Že B-h mluví a svým slovem zasahuje do dění čteme v Bibli na mnoha místech. Je psáno: „…i řekl B-h…“ Musel tedy svou myšlenku zformulovat do slov. Jeho ústa, z nichž vyšla tvůrčí řeč, zformovala svět. Slova v tomto tvůrčím procesu byla stavebními kameny. To však nebylo B-ží poslední slovo, On stále svým slovem zasahuje do dějin, i těch současných, protože Jeho Slovo má trvalou platnost a je nezrušitelné. Jím vyslovené sliby, přikázání a požehnání n i k d y nepominou! „Tráva usychá, květ vadne, ale slovo B-ha našeho je stálé navěky.“ Iz.40;8

Oj,oj! Co však dnes éterem létá „prázdných a planých“ slov a kolik krásných úst vypouští slova bezduchá a hrubá! Oj,oj! Co však dnes éterem létá „prázdných a planých“ slov a kolik krásných úst vypouští slova bezduchá a hrubá! Kam asi letí a kde se shromažďují všechna ta, přes věky vyslovená, zbytečná a krutá slova? V Bibli je napsáno,
že modlitby jsou u B-ha skladovány v nádobách, jako vzácné poklady. Kampak ale asi ukládají ten slovní odpad? Že by tam měli také takové skládky nepohodlného odpadu? Ještě že je vesmír nekonečný! Nejspíš ten slovní šrot strkají do „černých děr“ a tam odtud už je, baruch ha- Šem, nikdo nevyloví!

Jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy,

poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život.

jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo,

které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.

Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme

lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

Z týchž úst vychází žehnání i proklínání…

                                        List Jakubův 3; 6,8,9,10

Jen krátce ke gematrickému významu písmene Pe. Přísluší k němu číslo 80. Když bylo Mojžíšovi právě tolik let, byl pověřen vyvedením Izraele z egyptského otroctví. Je to z pohledu dnešního člověka značně nepochopitelné. Podle našich představ by tak náročný úkol měl dostat nějaký schopný, mladý muž, na vrcholu svých intelektuálních
a fyzických sil, takový zdatný čtyřicátník, ale dědeček? Pán B-h byl ale jiného názoru a vybral právě tohoto starce. Byli snad lidé v biblických dobách zdravější a schopnější? Ne, já si to nemyslím. V Žalmu 90; 10 čteme: „Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a nepříjemnostmi…” Byl by to tedy rozhodně námět pro úvahu, proč Věkovitý volí k tak náročnému úkolu osmdesátníka. Jako odpověď se nabízí, že byl moudrý, ale to by pro tento úkol asi nestačilo. Byl v úzkém spojení
s Hospodinem, kterého bezpodmínečně, nikoliv však bezvýhradně, poslouchal a B-h jej obdařil pro tento úkol dostatečnou životní energií.

Ale na základě pátrání v chytrých knihách jsem zjistila, že to s tou osmdesátkou je vůbec poněkud složité. Osmdesátka prý v lidském životě je číslo velmi dobré. Je to pozitivum ve všech oblastech lidské činnosti. Dožijeme-li se jí ve zdraví, máme naději na úspěchy a obecně na jakýsi plusový pocit, bez ohledu na překážky a nepříjemnosti s tím věkem spojené. Snad je to tím, že 80 je možné také přepsat jako 8+0=8 a to je číslo přisuzované tvůrčí činnosti, soustředění, které vede k jistému cíli. Mění naši vnitřní intuici v úspěšnou skutečnost. A je to také číslo JHVH…

On učinil Pe králem nad Vládou

A připojil k němu korunu

A spojil je jedno s druhým

A s ním vytvořil

Merkur ve Vesmíru

čtvrtek v Roce

levé ucho v Duši,

mužské a ženské.

Sefer Jecira, Aryeh Kaplan

-----------------------------------------------------------------------------------

 ^{„Ale Mojžíš Hospodinu namítal: „Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk“ Ex 4;10}

Číslo sedmnáct má přívlastek panenské, je to číslo jara, tedy obnovy, úspěchu. Lze jej přepsat také jako 1+7=8 a proto má i vlastnosti již zmíněné osmičky. Nicméně číslo sedmnáct hraje v B-žích úradcích zřejmě důležitou úlohu, protože rozhodl, že právě tímto dnem, tedy sedmnáctým, spustí potopu, totální očistu Země od hříchu a hříšníků. Sedmnáctého dne v měsíci ji po 150-ti dnech ukončil. Tuto zvláštní informaci se dočteme v Genesis 7;11: „…sedmnáctý den druhého měsíce se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. Nad zemí se strhl lijavec…“ a dále pak v Genesis 8,4: „…sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu“. 
Nepohrdejme proto čísly, u B-ha mají důležitý význam…

Aurelius Augustinus, jinak sv.Augustin, byl biskupem a jedním z nejvýznamějších křesťanských filozofů a teologů své doby. Narodil se roku 354 v Thagastě, dnešním Alžírsku. Jeho velkou zálibou byla hra s čísly a právě číslu 17 věnoval velkou pozornost. Součet deseti přikázání a sedmi darů Ducha svatého smiřuje, podle jeho úvahy,
zákon a milost, spravedlnost a milosrdenství.

Za Augustinova života nebyla doba právě klidná, římské impérium postihovaly různé katastrofické události, kterým dával křesťanskou a eschatologickou intepretaci. Kázal, aby se lidé stali aktivními křesťany, sloužili B-hu v plném nasazení, protože jen tak přispějí k urychlení a nastolení konečného vítězství nebeské říše.
Ve svém spisu „O Boží obci“ píše:

„Pozemský stát (latinsky: civitas terrena) pochází od Kaina 
a vede k formě řecké a římské civilizace. Oproti „Božímu státu“ tento „světský stát“ neorganizuje společnost na základě víry, ale na lidské přirozenosti, je tedy vládou zla a hříchu. Takto vykreslil sv. Augustin stát jako nutné zlo, potřebné ke krocení zlého člověka.“

(citát z Wikipedie)

Co k tomu dodat. Žádná doba nebyla lepší než ta naše současná a proto, jako Augustin, jako apoštol Pavel a jako všichni, kdo nás předešli v naději na příchod Mesiáše, i my v této naději zůstávejme!

„Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých.

Tehdy kulhavý poskočí jako jelen

a jazyk němého bude plesat.

Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině.

Ze sálající stepi se stane jezero

a z žíznivé země vodní zřídla.

Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek,

tráva tam poroste jako rákosí a sítí.

Bude tam silnice a cesta

a ta se bude nazývat cestou svatou.

Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží.

Kdo půjde po této cestě, nezabloudí, i kdyby to byli pošetilci.

Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí,

vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení.

Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí.

Přijdou na Sion s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách.

Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek.“

Iz. 35;5-10

Marta