ר–reš, roš - nezadržitelně se blížíme ke konci hebrejské abecedy. Dostali jsme se už ke dvacátému písmenu s gematrickou hodnotou 200. V hebrejštině se „reš“ i „roš“ píše stejně. Roš je v překladu hlava. Roš ha šana – hlava roku – židovský nový rok. Hlava je něco, co je na vrcholu, je to řídící orgán, zde pramení myšlení i pohyb. Je to základ, který je na počátku všeho našeho jednání. 

První kniha Mojžíšova, kde se dočítáme o stvoření světa, o stromu poznání, o vyhnání z ráje, se v hebrejštině jmenuje Berešit - Na počátku. Není tedy divné, že hlava je základem i tohoto slova. Tím „Reš“ stvořil Bůh svět. Kdesi jsem četla, že místo „na počátku“(berešit) by se mohlo říkat „v hlavě“(be – reš – it).
I u B-ha to byla nejprve myšlenka, která vznikla v jeho hlavě, a pak následoval čin. Člověk se rodí hlavou napřed. Jak vidíme, hlava je vždy na počátku.

Takto  písmeno  „reš“  zapisuje  piktogram:

Reš je také spojováno se sluncem, olejem, duchem, pomazáním a vzkříšením. Ty věci v sobě shromažďují symbolicky všechno, co pro člověka měl B-h od počátku připravené.

Zmínka o hlavě je na mnoha místech v Bibli: „Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha…“ 
(5. Mojžíšova 28,13) 

David volá v Žalmu 140, 8 –„ Hospodine, Panovníku, moje mocná spáso, hlavu kryješ mi v den bitvy.“

Hlava je reprezentantem celé osoby. O nebeském ženichovi čteme v Písni písní: „Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí,…“

Hlava vyjadřuje i naše vnitřní pocity – smutek, zlost, pokoru… hraje roli v řeči gest. Pozdvihnutá hlava – člověk se dostal z tísně, má radost, úspěch a zvítězil. „…zvedám hlavu nad své nepřátele kolem“ (Žalm 27,6).  Potřásat hlavou je výrazem posměchu. „Všem, kdo mne vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě a potřásají hlavou…“ (Žalm 22,8). Sklonit hlavu je výraz pro odpočinutí. „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil“ (Mt. 8,20). Na znamení smutku si sypali lidé hlavu popelem nebo hlínou. „Usedli na zem a ztichli starcové a sijónské dcery, házeli si na hlavu prach“ (Pláč 2,10). Oholená hlava byla znamením B-žího soudu. Vkládání rukou na hlavu bylo a je výrazem požehnání.

Hlava byla vždy považována za sídlo života a stávala se také válečnou kořistí ve vítězných bitvách. Vůdci byla useknuta hlava.
Na starých obrazech bývá David zobrazován s Goliášovou hlavou, Judit s hlavou Holofernovou, hlava Jana Křtitele na míse…

Pro křesťany je hlavou církve Kristus. Je její podstatou a životním principem – „úhelným kamenem“, v němž se sbíhají zdi, on je tím, který tyto zdi spojuje a drží pohromadě. Vyjmout tento kámen by znamenalo zhroucení celé stavby. (1.Petr. 2,6-8).
Úhelný kámen se hebrejsky řekne Roš Pina – hnyp far.

Pro zajímavost uvádím, že Roš Pina je malá vesnička v Izraeli, ležící asi 55 kilometrů od Haify, poblíž údolí horního toku řeky Jordán.
Byla založena v roce 1879. Bývá popisována jako první a nejstarší židovská osada v Izraeli. Z důvodů neúrody, nevlídného klima a nemocí obyvatel osada zanikla, ale znovu byla obnovena v roce 1882, kdy ji osídlila skupina Židů z Rumunska, kteří sem přišli v rámci první aliji. Pojmenování vesnice bylo inspirováno citátem z Bible v knize Žalmů 118,22: „Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.“ V roce 2009 zde žilo 2 600 obyvatel. V městečku, na které byla vesnice v roce 1949 povýšena, pracuje významná laboratoř
pro výzkum malárie.

Když o něčem řekneme, že „je to postavené na hlavu“, říkáme tím, že ta věc nemá smysl a je ztrátou času se jí zabývat. To se netýká úvah o hlavě – far, o té bychom mohli uvažovat a smysluplně rozjímat dlouho, předlouho. Vyšlo by to, myslím, na malou knihu. My však chceme jen poukázat na zajímavost a skrytý význam hebrejského písma a možná dát podnět k osobnímu hledání a studiu.

A co ke gematrickému číslu 200? Už víme, že toto číslo lze rozepsat jako 2+0+0=2. Tímto číslem už jsme se zabývali při úvahách na začátku abecedy, tak jen v krátkosti. Dvojka, dvojitost je symbolem stvoření, je to nárůst možností, přináší také konflikt, který nás nutí k přemýšlení a nabízí nové cesty, je tedy podstatou vývoje.
Dvojka, to je také druhá sefira – Chochma – Moudrost. Jak příznačné! V symbolice barev obsahuje tato sefira všechny barvy duhy.
Ale i číslo s faktickou hodnotou 200 najdeme v Bibli.

• Filip říká Ježíšovi: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo…“ Jan 6,7
• „ V celé Izraeli nebyl nikdo pro svou krásu tak vyhlášený, jako Abšalóm. Od hlavy k patě nebylo na něm poskvrny. Když si dával ostříhat hlavu, dával se stříhat koncem každého roku, poněvadž ho vlasy tížily tak, že se stříhat musel, váha vlasů z jeho hlavy byla dvě stě šekelů královské váhy.“ 2. Samuelova 14,26-27

On učinil písmeno Reš králem nad Mírem

A připojil k němu korunu

A spojil je jedno s druhým

A s nimi vytvořil

Saturn ve Vesmíru

pátek v Roce

levou nosní dírku v Duši

mužské a ženské

Sefer Jecira, Aryeh Kaplan

Dvacítku lze popsat jako dvě desítky. Desátá sefira, o které už víme z textu o písmenku „jod“, je Malchut – Království nebo Šechina – Přítomnost, obsahuje v sobě aspekt mužský i ženský. Barva této sefiry je tmavě modrá. Symbolicky je Království zobrazováno jako David a Šechina jako růže. Dvojce se tedy nevyhneme, protože, jak už víme, číslici 20 lze zapsat také jako 2+0=2, tedy jako dvojku. Dvacítka jako taková však měla v historii dost důležité postavení. Například existovala míra jeden „rys“, což byl štos archů papíru po dvaceti kusech. Dvacítka je i symbolem určitého obratu a zrání. V Bibli také nalézáme odkazy na toto číslo, které nám ten symbol potvrzují:

●  dvacet let čekal Izrael na vysvobození od útlaku chasórským králem Jabínem

●  dvacet let soudil Samson Izrael

●  „Ode dne,  kdy schrána spočinula  v Kirjat-jearimu, uplynulo mnoho dní, celkem dvacet let. Tu celý izraelský dům zatoužil
po Hospodinu.“ (1 Sam.7,2)

●  dvacet  let  stavěl  Šalamoun  dům  Hospodinův  a  dům
královský (1Král. 9,10)

A podíváme-li se do dějin – co změn a zlomů přineslo, dnes už minulé, dvacáté století? Když otevřeme na Internetu encyklopedii Wikipedia, opravdu se nestačíme divit a žasnout. Jsou to vynálezy a objevy, které posunuly lidstvo o míle dopředu, je to změna náhledu na umění, člověk začal létat, jezdit automobilem, využívat elektřinu, ale také vylepšil způsob, jak se navzájem lépe, účinněji a masově vraždit, což si vyzkoušel v I.světové válce a vypiloval to v té druhé.
Tak bychom mohli pokračovat. Mnoho se změnilo, jen jedna věc, ať už skrytá nebo zjevná stále, napříč celým světem, zůstává neměnná – antisemitizmus a nepřátelský postoj k židovskému národu. Ve dvacátém století bylo v Rusku a na Ukrajině spácháno 887 pogromů na židovském obyvatelstvu, při kterém bylo 250 000 obětí, další se odehrály v Polsku, na Slovensku, v Rumunsku, v Argentině a na mnoha místech v arabském světě. Nemluvě pak o vyvraždění 6 000 000 Židů ve vyhlazovacích táborech. Proč právě tohle zůstává tak neměnné…?

A křičeli velikým hlasem: „Kdy už, Pane, svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?“…   (Zjev.6,10)

Marta Srbová

Vývoj znaku resh od piktogramu k modernímu písmu