"Veet ha-chazir ki pafris parsa…gera lo jigar, tame hu lachem" -
"A vepř, který má rozdělená kopyta…nepřežvykuje, bude vám nečistý". 
V naší paraše je uveden celý seznam zakázaných zvířat, popř. znamení určující, zda je zvíře čisté či nikoliv (u ryb - ploutve a šupiny, u ptáků - drápy a vnitřnosti, u zvířat - kopyta a přežvykování). 
"Nejpopulárnějším" mezi všemi zakázanými zvířaty se stal vepř a je symbolem nečistoty, přestože z hlediska Tory se k němu pojí jen jeden "lav" - zákaz, a jsou živočichové, na které se váže mnohem více zákazů (např. červi). 
Navíc má jedno ze dvou požadovaných znamení čistoty - rozdělená kopyta, tudíž má zdánlivě malou "vadu krásy" (je jakoby skoro košer). 
Proč se tedy stal symbolem rituální nečistoty? 
Midraš popisující zakázaná zvířata píše, že ho Tóra musela uvést zvlášť a zdůraznit jeho nekošernost, protože přichází, vystrkuje kopýtka kupředu, ukazuje nám je a říká - "podívejte, jsem čistý". 
To nám symbolicky ukazuje, v čem je jeho nebezpečnost - vydává se za košer, tím, že prezentuje "čistou" část ze sebe. Snaží se nás zmást a přesvědčit, že stačí jen část znamení, a to ta vnější - kopyta. 
Druhé znamení, které nemá a snaží se zakrýt, je vnitřní - přežvykování. 
Celou jeho filosofií je ukázat židovskému národu - i to, co má jen část vnějších znaků, může být košer. 
Proto se stal po dobu 3000 let židovství synonymem pro nečisté.
Nejsou náhody v světové historii, a v posledních několika málo desítkách let, se jeho filosofie začala usazovat v srdcích židovského národa. 
Začalo to různými reformními hnutími, které pojaly za prvotní úkol "vytunelovat" všechny vnitřní hodnoty židovství. 
Například v oblasti "košer" (na jejich prvním zasedání bylo celé menu složeno jen z věcí, které jsou v Toře zakázány - vepřové, plody moře, apod.). 
Též z oblasti šabatu a svátků mnoho nezůstalo - jestliže je dnem odpočinku, proč by mělo být hodně věcí zakázáno? 
Naopak, ať lidé jezdí na výlety, dělají pikniky a užijí si volného dne. 
To byly pravděpodobně argumenty, které ve svém dopadu zničily zvláštní atmosféru šabatu a jeho ducha. 
Všechno vnitřní (resp. omezující) musí pryč a zůstávají jen vnější, prázdné formy svátků, bez zakořenění v micvot. 
Bohužel tato "vepřová nemoc" provází i stát Israel a postupně sílí (funguje zde matematicky přesná přímá úměrnost ve vztahu s rostoucí náboženskou částí společnosti). 
Již dávno bylo povoleno vepřové maso v rádoby židovském státě, byli přijati za občany lidé pocházející z židovských předků, přestože podle odvěkých zákonů židovství nejsou židy. 
A nyní je posledním vrcholem této "vepřové epidemie" zákon povolující lidem, kteří se stali židy přes reformní církve, imigrovat do Israele a stát se jeho občany. 
Přitom každý ví, jaké mohou být cesty těchto konverzí, a jaké jsou požadavky na adepty. 
(Nechybí případy, kdy lze přestoupit na židovství "faxem", po zaplacení určitého poplatku. 
Jen se modleme, aby toho nevyužily některé kmeny v Africe, nebo národy v zemích, kde se nedá žít, a pod vidinou lepší životní úrovně zavalily Israel. 
To, že se státní moc vměšuje do náboženských otázek, je neštěstí samo o sobě.) 
Tyto kroky jsou obaleny do líbivých demagogií o rovnosti, zjednodušení a zlehčení přístupu k židovství, nebo v židovství. 
Tento trend však neznamená nic jiného než ohrožení existence židovského státu, a potažmo i celého náboženství. 
Co nám zůstane? 
Budeme zapalovat "chanukiji" ve tvaru vánočního stromečku na vánoce s vepřovou kýtou a zpíváním - 
"Maoz cur ješuati" - 
"Skálo mého vykoupení" (což je píseň na památku vítězství B-ha a našeho národa nad řeckou nadvládou a kulturou)?

Talmud vypráví příběh. 
V době, kdy Aristobulos obléhal Hyrkana v Jerusalémě, posílali obležení po provaze každý den peníze, a za to jim posílali zpět ovce na povinnou denní oběť - tzv. "tamid", proto aby byla udržována služba v Chrámu. 
Byl tam jeden stařec, který byl znalý kromě židovských zákonů i řecké filosofie, a ten jim poradil - 
"Po celou dobu, co pokračují oběti, je nemůžete přemoci". 
Druhého dne jim poslali místo ovce vepře. 
Ve chvíli, kdy udeřil svými kopýtky do zdi Jerusaléma, zachvěla se celá země Israel. 
V tu chvíli prohlásili Moudří - "Prokletý ten, kdo chová vepře v Israeli a ten, kdo vyučuje syny řeckou filosofii". 
Ne náhodou se odehrál tento příběh s vepřem - on je jediný, který přichází s tvrzením - "jsem čistý". 
A ne náhodou se otřásla celá Israel (dnes duchovní centrum židovství). 
Ve chvíli, kdy židé používají "vepřovou filosofii" (pojďme cestou formálního židovství vnějších znaků), podloženou řeckou filosofií (nežidovská měřítka hodnot) - židovský stát nemůže přežít. 
Náš národ prochází obdobím těžkých zkoušek, a budeme v něm muset obstát. 
Celá naše existence stojí na B-žím zaslíbení, které nás provází celou historií. 
Musíme zůstat věrni této smlouvě a vše dobře dopadne (beezrat Hašem). 
Jsou to chvíle vyžadující velkou víru a hluboké chápání podstaty židovství, a obojího se nám zdánlivě nedostává. 
Přesto věříme a víme, že náš národ bude pokračovat na své cestě, tak jak tomu bylo v průběhu naší dlouhé a těžké historie již mnohokrát.

Šabat šalom

Rabín Moše Ch. Koller

(P.S. Podlehl jsem potřebě vyjádřit se k aktuálním zkouškám našeho národa.)

/Převzato z www.olam.cz/