V sidře na tento týden bychom se pozastavili nad krutým osudem Aronových synů a nad otázkou, proč někteří živočichové jsou označováni jako "čistí" a jiní zase "nečistí". 
Začněme tou druhou částí. Proč se smí jíst jen vybraný druh živočichů, zatímco většina zvířat je pro syny Izraele tabu. Zdůrazňuji pro syny Izraele, neboť nařízení, který tento národ přijal prostřednictvím Mojžíše, platí pouze pro ty, kdo byli při uzavírání smlouvy přítomni a pro ty, jimž je určena. Reaguji tím na snahy některých křesťanských církví (hovořím v množném čísle, ale znám pouze jednu církev, která tak činí) ukládat svým členům povinnost zdržovat se zdravotně závadných pokrmů. Již toto je zavádějící. Nikde nenaleznete v Písmu náznak toho, že by maso z králíka, zajíce nebo vepře bylo pro člověka škodlivé. Spíše opak je pravdou. Biologická příbuznost tkáně lidského těla a prasečího dle odborníků nabízí možnost transplantace prasečích orgánů člověku a tím zachraňovat životy lidí. 
Proč jsou tedy tito živočichové zakázáni? Na tuto otázku bychom museli jít do kultické praxe starověkých náboženství. Lze říci, že poexilní judaismus je jednoznačným protestem proti všem praktikám pohanského okolí. Zjednodušeně lze říci, co bylo u pohanů posvátné, je v Izraeli kulticky diskvalifikováno. Jestliže byla sexuální aktivita v pohanských náboženstvích zcela běžnou praxí, tak v Izraeli byla nepřípustná. Před vstupem do Chrámu byla nařízena pohlavní abstinence. Velekněz se celý týden před Dnem smíření musel zdržet pohlavního života a ze svého pohodlného příbytku se na tuto dobu přestěhovat do chrámové cely. Nahota, která byla součástí pohanských bohoslužeb, byla v Izraeli v chrámovém okrsku přísně zakázána. Kněží, vystupující po schodišti k obětnímu oltáři, museli mít dle nařízení Tory spodky, aby nebyly vidět jejich pohlavní orgány. Menstruační krev, mužské sperma, v pohanských kultech tak žádoucí, byly v Izraeli považovány za nečisté a Tora nařizuje ženě po uplynutí její periody očistu, stejně tak jako muž, který například prodělal noční poluci. Vepř byl jedním z hlavních obětních zvířat v mezopotamském prostředí a králík či zajíc, to byli živočichové pouště, která byla považována za doménu různých pouštních duchů, démonů - Šepifona, Azazele a ostatních. Přítomnost těchto zvířat v takovémto prostředí je činila kulticky nepřijatelnými, tj. nevhodnými k obětování a tudíž i nevhodnými k běžné stravě. Závěrem lze říci, že dodržování košer stravy je zkouškou poslušnosti. 
Způsob bohoslužby se nikdy nesmí stát dílem lidských výmyslů. Nikdo cizí nesmí konat bohoslužbu. 
Numeri 1,51 Než příbytek potáhne dál, lévijci jej složí; při táboření jej lévijci postaví. Přiblíží-li se někdo nepovolaný, zemře. 
Numeri 3,38 Vpředu před příbytkem, před stanem setkávání, na východní straně budou tábořit Mojžíš, Áron a jeho synové; budou držet stráž při svatyni, stráž za Izraelce. Jestliže se přiblíží někdo nepovolaný, zemře. 
Numeri 18,7 Ty však a s tebou tvoji synové budete dbát na své kněžské povinnosti ve všem, co se týká oltáře i služby uvnitř před oponou; tam budete sloužit. Vaši kněžskou službu vám dávám darem. Kdyby se přiblížil někdo nepovolaný, zemře." 
Výrazem "cizí" hebr. zar není myšlen jen člověk, ale i jakýkoliv živočich i předmět. Ke svatým věcem musí člověk přistupovat s náležitou pokorou a úctou. Zde se jakákoliv suverénní rutina může nevyplácet. Jméno Nadab je odvozeno od kořene a-d-b a znamená dobrovolník, něco dělat ochotně; Abihu znamená "můj otec je on". Jsou to téměř vyznavačská jména a přesto taková pohroma. Raši uvádí, že příčinou jejich smrti byla opilost, což spojuje s obsahem kapitoly předchozí. I to není vyloučeno. Jakékoliv pochybení v oblasti sakrální se krutým způsobem nevyplácí. 
Boží výzva Leviticus 19,2 "Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý" platí bez jakéhokoliv omezení.