„Jak skvělé jsou tvé stany, Jakobe, tvé příbytky,  Izraeli!“ Tato slova najdeme na začátku každého židovského siduru. Je ironií, že tato slova vyšla z úst Bil´ama, jednoho z největších nepřátel Židů. Bil´am ovšem neměl v úmyslu skládat Židům poklony, naopak jeho záměrem bylo vyslovit nad nimi kletbu, B-h však donutil jeho jazyk k opaku a obrátil kletby v požehnání, jež se dodnes říká každý den po vstupu do synagogy. Proč? Vždyť Bil´amova slova jsou sice výstižná a je to požehnání, přece však pocházejí od duchovně nečistého člověka a –jak podotýká Talmud- dobré věci, jež dělají špatní lidé pro spravedlivé, často spravedlivým spíš uškodí. Vždyť existuje tolik jiných požehnání od lepších lidí, vhodných na uvítání v domě modliteb. Jaké poselství nese Bil´amovo požehnání?

Raši říká, že ze slov vysvítá, co zamýšlel proklít a co nakonec musel požehnat: „stany“ a „příbytky“. „Stany“ odkazují k domům studia a „příbytky“ k synagogám- Bil´am chtěl uvalit kletbu na dvě nejdůležitější oblasti židovského života: studium Tóry a modlitbu. Bil´am chápal – snad lépe než mnozí Židé dnes- že to, co definuje Žida, je studium Tóry a modlitba. Tóra je připodobňována k židovské duši a když se ji učíme, dotýkáme se své duše. A když se dotkneme své duše, pocítíme potřebu spojit se s B-hem; to nás nasměruje k modlitbě. Tak jsme vedeni k zdokonalování, tedy k B-hu samému. Bil´amovým a Balakovým záměrem bylo odříznout nás od duchovního zdroje naší síly. Oba věděli, že každý útok na Židy, kteří se zabývají Tórou a modlí se k B-hu, je předem odsouzen k nezdaru- viděli, jak se zhroutili mocní králové Sichon a Og. Bil´am tedy dospěl k závěru, že musí narušit židovské pouto s B-hem; a pokud se mu to povede, bude mít – on i všichni další jemu podobní později v dějinách- šanci úspěšně s Židy bojovat. Jen stáhnout Židy k zemi, pak už se dá nad nimi zvítězit. Vystihl to: dějiny ukázaly, jak velmi zranitelní jsou Židé, když se přestanou zabývat Tórou a mluvit s B-hem. Prožíváme v současnosti poslední, konečný exil, který je možná výjimečný tím, že trpíme méně fyzicky než v předchozích exilech. Právě proto je tak těžké tento exil zvládat- je mnohem záludnější. Je to exil židovské mysli. Bil´am, prorok nežidů, jemuž B-h dal možnost přehlédnout celé dějiny až do příchodu mesiáše, se snažil být počátkem takového exilu. A to je důvod, proč po příchodu do synagogy říkáme právě jeho slova: aby nám připomínala, že v synagogách a studovnách udržujeme své spojení s B-hem. Dokud budeme žít s Tórou a modlitbou, jsme nepřemožitelní; avšak opustíme-li duchovní svět Tóry a modlitby a vydáme se do volného prostoru, budeme slabí vůči negativním tlakům světa.

Tóra říká, že Bil´am byl prorok národů světa, v jejich očích stejně veliký jako byl Moše pro Židy. Gemara uvádí, že když B-h dával Židům Tóru na Sinaji, země se tak otřásala, že národy světa byly přesvědčeny, že nastává konec světa a přiběhly za svým prorokem Bil´amem. Ten jim řekl: „Hlupáci! Copak nevíte, že B-h po potopě uzavřel smlouvu se světem, že jej nezničí?“ Odpověděli: „Ano, ale B-h jen slíbil, že nezničí svět vodou. Možná jej zničí ohněm.“ A Bil´am řekl: „To jen B-h dává Židům svou sílu (= Tóru), proto se zem otřásá.“ Přesto, že Bil´am chápal B-ží velikost a B-h k němu mluvil, přesto, že Bil´am věděl, co od něj B-h očekává, nejednal spravedlivě, byl zlovolný. Kdo byli Bil´am a Balak, proč chtěli zničit bnej jisrael? Je to vlastně tragický příběh o (další) promarněné příležitosti lidstva v důsledku sobectví a domýšlivosti jednotlivce. Některé osoby zmíněné v Tóře, např. Nimrod, Esav, faraon, Balak i Bil´am byli totiž potenciálně schopní uspíšit naplnění úkolu Židů a příchodu mesiáše- kdyby ovšem chtěli. Nimrod se mohl stát nejlepším spojencem Avrahama, kdyby dal své osobní kouzlo a vliv do služeb Avrahamova poslání a pomáhal mu šířit víru v jediného B-ha; mesiášská doba by pak mohla začít už Avrahamem. Také Esav mohl být partnerem Jakova: hlas Jakova podpořen mocnou Esavovou paží by zvítězil nad národy světa a mesiášský věk mohl být nastolen. Podobně i faraon- kdyby se o Jakovovu rodinu postaral s láskou, místo se zlomyslným strachem, mohl se stát spojencem bnej jisrael a egyptská moc by přispěla k přiblížení mesiášského věku. Bil´am a Balak z naší paraši jsou dalším příkladem ztracené možnosti.

Bil´amův příběh začíná Jakovem a Lavanem. Podle midraše byl Bil´am jedním z Lavanových synů a k Jakovovi měl blízký vztah, protože od něj se poučil o B-hu a o poslání Avrahamových potomků.Poté, co Jakov nabyl vlastního majetku, zaslechl jednou, jak Lavanovi synové mluví o něm, že získal majetek na úkor Lavana. Proto se rozhodl s celou svou rodinou odejít. B-h přinutil Lavana, aby uzavřel s Jakovem smír, potvrzený vztyčením kamenného sloupu. Ale Lavan nadále v sobě živil nenávist k Jakovovi, vnukl ji i svým synům a před smrtí vyslovil přání, aby zničili bnej jisrael. Bil´am si předsevzal splnit toto přání. Bil´am měl nadání k okultnímu vědění, získal si slávu pro své nadpřirozené schopnosti a prorokování. Stal se rádcem králů a za své rady bral velké odměny, takže si nashromáždil nesmírné bohatství. Zatím čekal na příležitost k využití svých schopností proti Izraeli. První šance se naskytla, když jej faraon požádal o radu, jak řešit „židovskou otázku“ v Egyptě; byl to Bil´am, kdo poradil faraonovi, aby Izraelity zatížil otroctvím v naději, že to bude znamenat jejich definitivní konec. Izraelité však přežili. A nyní, po dlouhé době, se Bil´amovi naskýtá nová příležitost . Bnej jisrael se chystají vstoupit do své zaslíbené země a národy Midjanu a Moavu se strachují, že to s jejich královstvím dopadne stejně jako se sedmi národy Kenaanu.

Balak byl přímým potomkem Lota a mocný vojevůdce a král. Když viděl, že Židé porazili mocné vládce Sichona a Oga, pochopil, že problém nelze vyřešit vojensky. Tehdy si vzpomněl na Bil´ama a jeho nenávist k bnej jisrael a požádal ho, aby svým uměním narušil duchovní potenciál Židů ke konání dobra (dědictví Avrahamovo) a zvrátil jej ke konání zla. Doufal, že Bil´am národ prokleje a vezme jim tak právo na Erec jisrael. Balak znal Bil´amovu vášeň pro majetek a pocty a vyslal k němu honosné poselstvo s dary –apeloval na jeho nejhorší vlastnosti; lichotil mu „komu ty požehnáš, je požehnán a koho prokleješ, je proklet“. Když poslové dorazili k Bil´amovi, slíbil jim odpověď, až k němu ve snu promluví B-h. Ale ten mu řekl, aby s posly nechodil, neboť nemůže proklít národ, jemuž předtím B-h požehnal. Bil´am ovšem nedokázal říct poslům pravdu, vymyslel si tedy, že mu B-h zakázal jít s málo důstojným poselstvem. Když však Balak vyslal jiné, ještě honosnější posly, Bil´am už nemohl odmítnout a musel jít. Podle rčení „pýcha předchází pád“ dopadalo pak na Bil´ama jedno ponížení za druhým. Nejdříve jeho oslice promluvila a zahanbila ho, potom pokaždé, když se pokusil proklít Izrael, vycházelo mu z úst požehnání, takže Balak se čím dál víc zlobil, až se na Bil´ama osopil a Bil´am si jen stěží před všemi zachoval tvář. Když později židovský národ odplatil Midjanu, byl Bil´am zabit. A to vše jen kvůli tomu, že Bil´am nedokázal spolknout svou pýchu a přiznat pravdu. Snad i proto se jmenoval Bil´am (=příbuzné k slovesu s významem „spolknout“), jeho jméno nás varuje před pýchou.

Mišna v Pirkej avot říká: „Ten, kdo má tři vlastnosti- ajin tova (přejícnost), ruach nemucha (pokorného ducha) a nefeš šefela (minimální fyzické potřeby), jakoby byl žákem Avrahama“. Má-li člověk ajin tova, je opravdu šťastný, když se druhému daří; má-li ruach nemucha, nemá v sobě nadutost a domýšlivost a má-li nefeš šefela, je spokojen s málem. Naopak –pokračuje mišna- „kdo má tři vlastnosti – ajin hara („zlé oko“), ruach gevacha (nadutost) a nefeš rechava (nenasytnou žádostivost)-jakoby byl žákem Bil´ama“. Je-li člověk nešťastný, že druhému se dobře daří, je-li bohorovný, domýšlivý a bezostyšný, má-li nezřízenou touhu „mít“, je jako Bil´am, který říká královým poslům: „I kdyby mi dal dům plný zlata a stříbra, nemohl bych…“. Co jiného to je, než zaobalená žádost „dejte víc“? V traktátu Berachot se uvádí, že Avraham byl jediný, kdo B-ha plně uznával, mluvil o B-hu jako o „adon-aj= Pán“. Jak je možné, že Avraham rozpoznal B-ží přítomnost ve světě i přesto, že celý okolní svět byl pohanský, kdežto Bil´am, k němuž B-h mluvil, Jeho pravdu nechápal? Je-li člověk ponořen do sebe a pohlcen sebou, má zúžený obzor; zajímá jej pouze on sám a jeho potřeby, nic jiného nevidí- může být třeba přímo u zdroje veškeré moudrosti, a přece zůstanezcela nezasažen. Avraham se svou pokorou byl schopen vnímat B-ha a pojmout ho do sebe vzdor tomu, že žil v pohanském světě. Bil´amovi jeho nenasytné ego zabránilo pochopit pravdu i přesto, že byl v blízkosti B-ha.

Bil´am tedy neměl úspěch ve svém úsilí zastavitžidovský národ na cestě do Erec jisrael. Ale zas tak úplně neúspěšný nebyl: ačkoli většina národanakonec vstoupila do země, dva a půl kmene nikoliv; kmeny Reuven, Gad, Menaše zůstaly na východním břehu Jordánu. Kde se stala chyba? Odpověď zní: tiva. Tiva= židovský výraz pro intenzívní touhu pofyzických rozkoších. Židovský národ byl infikován tiva, podle midraše to byl také důvod, proč si zmíněné dva a půl kmene zvolily za své území východní břeh Jordánu. Jejich rozhodnutí předjímalo první exil, jenž pak přišel o mnoho let později, když Asyřané vyhnali nejdříve tyto kmeny. Kdo „infikoval“ židovský národ tiva? Midjanské ženy, svádějící židovské muže k fyzickým rozkoším, jak to Balakovi poradil Bil´am. Byla to účinná rada a měla pro židovský národ dalekosáhlé následky. Bil´am věděl až příliš dobře, že Erec jisrael je zcela nepodobná kterékoli jiné zemi. Jak říká Talmud, je dobyta bojem a vyžaduje vysoký stupeň duchovního života. V Erec jisrael se tiva příliš nedaří, protože duchovní rozkoš z života ve svaté zemi předčí příjemnost fyzických radostí. Avšak když už tiva zachvátí člověka, bývá pro něj velmi těžké vidět „pro stromy les“ a zanechat rozkoší tohoto světa kvůli světu budoucímu- k němuž bývá Erec jisrael přirovnávána. Bil´am to dobře věděl,když dával svou radu. Reuven, Gad a Menaše si zvolili z „praktických důvodů“ žít „přede dveřmi“ a být „cizinci v zemích, jež nejsou jejich“- a přesně tak žije mnoho Židů i dnes. Důsledkem Bil´amovy rady bylo oslabení pouta k Erec jisrael, k velkému daru B-žímu. Stejně jako opětné oživení studia Tóry je cestou k vítězství nad všemi amaleky světa, tak obnovení lásky k Erec jisrael je způsobem, jak zvítězit nad Bil´amem. Zohar obě jména spojuje, když si všímá, že poslední dvě písmena jména Bil´am a poslední tři z Balak dávají dohromady „amalek“, kdežto zbylé části obou jmen dávají slovo „bavel“, hebrejské označení Babylonie, místa prvního exilu židovského národa.

„Pojď na jiné místo…uvidíš jen jeho zadnívoj, neuvidíš jej celý. Zatratíš mi jej odtamtud“, říká Balak Bil´amovi. Proč? Podle komentátorů Bil´am věděl, že jeho kletby budou účinné jen tehdy, najde-li aspoň malou vadu na národu Izraele, vadu, kterou pakzvětší svým „zlým okem“. Díval se na celé společenství Izraele, ale nemohl najít nic, čeho by sechytil. Balak mu poradil, aby se díval z menšího úhlu a zabral menší výseč národa, „zadní voj“- okraj společenství, tam mohl najít některé okrajové rysy.. I v tom nejmorálnějším celku lze najít výjimky; je to taktika, která byla pak často s úspěchem využívánav dalších dějinách- vybrat si jednotlivce, zobrazit jeho rysy jako charakteristiku celého národa a pak národu spílat a proklínat jej.Při jednom ze svých pokusů proklít Izrael Bil´amřekl Balakovi, aby postavil oltáře a přinesl na nich 42 obětí B-hu. Bil´am se domníval, že potom bude moct proklít židovský národ. Balak udělal, co Bil´am řekl. Gemara (traktát Berachot) uvádí, že i když Balak oběti přinesl bez čistého úmyslu, přesto přinesl oběti B-hu a tím získal zásluhu, že jeho pravnučkou bude Ruth, babička krále Davida. Jestliže takovou zásluhu získaly Balakovy oběti, jak záslužná je teprve micva, vykonaná s ryzím záměrem? Učíme se z toho, ženemáme podceňovat ani tu nejobyčejnější micvu, nevíme, jaká je její hodnota.

Celý řetězec událostí od smrti Mirjam až k incidentu s Baal Peorem, popsaným na konci paraši, se udál v posledním roce národa na poušti, těsně před vstupem do země zaslíbené. Proč? Gemara říká, že největší horko bývá na konci léta a nejtužší zima před koncem zimního období. Komentátořivysvětlují, že B-h svět stvořil tak, že kdykoli má dojít ke změně jednoho stavu v druhý, působí odpor vůčizměně nejsilněji. Po příchodu Mošeho, budoucího vysvoboditele, do Egypta zesílilo zotročení Izraelitů-nadcházející přechod z otroctví ke svobodě způsobil zintenzívnění útisku. Nyní byl národ před vstupem do Erec jisrael, kde měl zachovávat Tóru v úplnosti a dosáhnout tak výrazně vyšší duchovní roviny. Proto se před nadcházející změnou projevily stejně výrazné odporové síly. Začátek- říkají chazal- se vždy rodí s velkými obtížemi, zejména když nás má navést na duchovní cestu. Ale právě ty obtíže, zakoušené při duchovním pozvedání, nám naznačují, že je to změna pozitivní a povede k dobrému.