Naši Moudří nás učí, že: „Pro Hospodina je obtížnější svést dva lidi dohromady v manželství, než pro něj bylo rozdělit Rákosové moře“ (Sota 2a). Z povrchního pohledu tato analogie nedává smysl. Obvyklý výklad obou událostí zní, že obě jsou naprosto neočekávané a nelogické. Izraelité se ocitli v pasti – zezadu je pronásledovali egyptští vozatajové a před nimi se rozprostíralo Rákosové moře.

Z této situace neviděli východisko, nemohli předvídat zázrak, jakým bylo rozdělení moře. Podobně dva jednotlivci– zvláště když už nejsou nejmladší – začínají ztrácet víru, že naleznou někoho, kdo by se k nim hodil, s kým by žili a založili rodinu. Nezřídka se stává, že člověk, s nímž nakonec stanou pod baldachýnem, je ten nejneočekávanější partner, ta nejnelogičtější volba. Z této perspektivy zní vztah mezi zmíněnými situacemi rozumně.

Jenže axiom, který slouží jako podstata této analogie, spočívá jednak v tom, že rozdělení moře zcela záviselo na Božím zázraku, a jednak v tom, že manželství je mnohem spíše výsledkem Boží vůle než plodem lidské snahy.

Bašert! To je jidiš výraz, který vystihuje, co jsme právě řekli o manželství. Bůh je ten jediný skutečný dohazovač: „Čtyřicet dní před utvořením dítěte Bat kol oznámí: Tento muž se ožení s dcerou toho a toho“ (Sota 2a). Rodiče ani osamělé duše si nemusí dělat starosti, na každého jednou dojde, sňatky se uzavírají v nebi a tak, jako Hospodin rozdělil Rákosové moře, najde pro tebe ženicha (či nevěstu). A i kdyby to trvalo o něco déle, žádný strach. Vždyť i naši Moudří věděli, že dohodit manželství je mnohem větší dřina než rozdělit Rákosové moře. Ale všechno je dané předem, bašert.

I když riskuji, že budu vypadat jako naprostý kacíř, k pojmu bašert se stavím velmi skepticky. Spíš bych se vrátil k příběhu o Rákosovém moři a znovu se zamyslel nad židovským pojetím manželství. Domnívám se, že nakonec dojdeme k naprosto odlišnému chápání logiky analogie, než bylo to původní.

Naše sidra začíná scénu rozdělení Rákosového moře přesným popisem lokality, kde se Izraelci a Egypťané setkali, což je místo, v němž se nachází ústřední egyptský svatostánek Pi-chirot stojící před další modlou Baal-Cefon (2M, 14,2). Obětyto modly byly umístěny přímo u Rákosového moře. Proč Bible popisuje toto místo tak, že přitom zdůrazňuje zdejší modly? Vždyť po rozdělení moře a poté, co se Egypťané utopí, už se o modlách nikdy nemluví. Dále: egyptskou armádu tvořilo šest set vybraných vozů a třikrát tolik jezdců (2M 14,7). Víme také, že Izraelité (čítající 600 000 mužů) odešli z Egypta dobře ozbrojeni. Spolu s Ibn Ezrou se logicky ptáme: proč Izraelité s Egypťany nebojovali? Proč upadli do takové paniky a paralýzy, že jen naříkali a volali o pomoc Boha a láli Mojžíšovi, že je vyvedl z otroctví?

Zřejmě je ani nenapadlo použít zbraně, které s sebou měli. Odpověď plyne ze zásadního rozdílu mezi egyptským modlářstvím a novým náboženství Izraele. Bible zdůrazňuje, že Izraelité se utábořili blízko modly Huras, v hebrejštině lifne pi hahirot, což lze doslova přeložit jako „před ústy svobody“.

Egyptské modlářství bylo ovšem pravým opakem svobody; lidé modlám sloužili, přinejlepším jim mohli nosit úplatky. Izraelité v té chvíli ještě zcela svobodní nebyliproto se zalekli a neodvážili se bojovat proti nepříteli. Dokázali jen volat o pomoc a láteřit. Hospodin odpovídá rozhodným pokynem

Mojžíšovi: „Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál (do Rákosového moře)“ (2M 11,15). Hospodin Izraelitům vysvětluje, že v novém náboženství se musejí chovat jako aktivní partneři – pokud nesvedou učinit první krok a ponořit se do moře, Egypťané je zničí. Ale pokud vezmou osud do svých rukou a pohnou se, Hospodin dovrší jejich záchranu a cestu ke svobodě. S manželstvím je to stejné. Jistě, v Božím plánu má každý člověk určeného partnera, nicméně musí se snažit, aby využil všech vhodných příležitostí k seznámení a poté k rozvíjení vztahu. Je to přetěžký úkol, ještě těžší než rozdělení Rákosového moře, protože jakmile se moře rozdělilo, Izraelité byli svobodní. A v manželství je baldachýn teprve počátkem dlouhé a složité cesty.

(Z komentářů rabiho Šlomo Riskina vybrala a přeložila Alice Marxová.)

Roš chodeš, 5768 LEDEN 2008, ROČNÍK 70