"Usfartem lachem mimacharat ha-šabat" - 
"A budete si počítat ode dne po šabatu". 
Verš nám nařizuje počítání sedmkrát sedmi dnů od svátku Pesach. 
Při výkladu tohoto verše došlo k rozporu mezi našimi rabínskými autoritami a mezi skupinou tzv. "minim", odkdy se má začít počítat. 
"Minim" vykládali verš fundamentalisticky, což znamená od nejbližšího přicházejícího šabatu. 
Naproti tomu Naši Moudří vysvětlili, že šabatem je zde myšlen první sváteční den Pesachu, jelikož i všechny ostatní svátky jsou nazývány šabat, jde o obecný název svátečních dnů. 
Tento názor má své opodstatnění i v širším kontextu chápání počítání 49 (7x7) dnů. 
Smyslem tohoto počítání je stanovit den, kdy byla darována Tora a kdy slavíme svátek Šavuot. 
Dar Tory byl završením procesu osvobození našeho národa z otroctví a východu do svobody, a to jak ve fyzickém, tak v duchovním slova smyslu. 
V Midraši se říká, že kdyby nevyšel národ do svobody - pod přímou správu Hospodina, a zůstal v Egyptě, totálně by se asimiloval a přejal by modloslužebné náboženství Egypta. 
V knihách je to definováno jako vstupování do 49 bran nečistoty (špatných duchovních energií). 
Kdybychom nevyšli, vstoupil by náš národ do padesáté brány, ze které již není návratu. 
Proto musel Hospodin urychlit proces vykoupení a vyvést lid dříve, než se naplnila míra 400 let galutu a zotročení v Egyptě. 
Tak jako existují ve fyzickém, materiálním světě fyzikální pravidla, stejně tak jsou pravidla ve světech duchovních, přičemž padesátka je číslo úplnosti. 
Z tohoto vysvětlení již vidíme logiku věci, proč jsme dostali Toru na Sinaji právě po padesáti dnech od východu z Egypta. Byla to doba, které bylo třeba, aby se náš národ očistil od nánosu všech modloslužebných vlivů a energií z Egypta. 
A proto je správné vysvětlení Našich Moudrých, že počítání 50 dnů musí začít hned po začátku Pesachu - tj. vyvedení z Egypta. Jsou vykladači, kteří to připodobňují k pravidlům rituální očisty ženy. 
Ta musí každý měsíc, po ukončení menstruace, počítat 7 "čistých dnů", a teprve poté se rituálně očišťuje. 
V případě duchovní nečistoty celého národa, je potřeba sedmi takovýchto cyklů, aby se národ dostal do původní duchovní čistoty, která je nezbytná k obdržení Tory. 
V pozdější chasidské (resp. kabalistické) tradici se připodobňuje k těmto sedmi cyklům (týdnům) sedm základních duchovních sil, na kterých je založen svět, kdy každý týden patří jedné, a která každý den reaguje s jednou z bratrských sil. 
Tímto způsobem se v průběhu 49 dnů propojí všechny síly ve všech možných kombinacích, a takto v sobě člověk postupně napravuje všechny svoje vnitřní energie, aby je do svátku Šavuot - darování Tory dostal do správných proporcí a harmonie. 
Toto období se nazývá "omer", podle oběti chlebů, které byly při těchto svátcích (Pesach a Šavuot) obětovány v Chrámu. 
První byly v době Pesachu obětovány chleby z ječmene, což je obvykle chápáno jako plodina pro krmení zvířat. 
Teprve na svátek Šavuot to byly chleby z pšenici, které jsou lidským pokrmem. 
Vyjadřuje to onu proměnu z fyzického člověka (Izrael po vyvedení z Egypta), na člověka duchovního, hodného daru Tory. 
V prvních 32 dnech počítání omeru si připomínáme historickou událost, která se k těmto dnům pojí. 
V těchto dnech umírali žáci rabi Akivy (říká se, že jich umřelo 24 tisíc, což byli prakticky všichni jeho žáci). 
Umřeli proto, že neprokazovali dostatečnou úctu jeden druhému. 
Po předchozím vysvětlení chápeme, proč umřeli právě v tomto citlivém období, které je určeno pro nápravu duchovních kvalit člověka. 
Navíc ten, kdo se nachází na vyšším duchovním stupni, je mnohem náchylnější k soudu a trestu, než člověk "materiální". 
Jejich památku si proto připomínáme některými pravidly truchlení. 
Neholíme a nestříháme se, máme zakázány projevy bujarého veselí (oslavy, apod.) a máme zakázáno se ženit. 
Teprve s příchodem tzv. "Lag baomer" - třicátéhotřetího dne "omeru", přestává toto truchlení. 
Jednak proto, že tehdy žáci přestali umírat, a také z důvodu, že je dnem výročí úmrtí "Rašbiho" (Rabi Šimon Bar Jochaj), který je v naší tradici považován za autora knihy Zohar. 
V tento den sdělil před svou smrtí žákům všechna tajemství Tory, a proto je považován za svátek pro celý židovský národ.

"Vajece ben iša israelit, ve hu ben iš micri betoch bnej Israel" 
"A vyšel syn israelské ženy, a on je syn Egypťana, zprostřed synů Israele". 
Tento verš nám vypráví příběh o člověku, který byl smíšeného původu. 
Vykladači vysvětlují, že je zmiňován v Toře proto, že to byl jediný případ v celém židovském národě. 
Přestože se v Talmudu rozebírá status takového člověka (a jsou názory, že patří do kategorie "mamzer"), halacha nakonec určuje, že ten, kdo se narodil ze židovské matky, je ve všech směrech Žid. 
Proč je tedy ve verši zmíněn jeho nežidovský otec? 
Vysvětluje to jeho pozdější selhání, kdy proklel B-ha a byl za to odsouzen k smrti. 
Když byl vyveden na smrt, je psáno, že ti, kteří ho museli potrestat - zabít, byli svědci jeho prohřešku. 
V židovství mohl být zabit jen ten člověk, který vědomě porušil zákaz, za který je smrt, a to poté, co byl varován svědky - "jestliže to uděláš budeš zabit" - a on to přesto udělá. 
Je v tom vidět jeho naprostá nepoddajnost a odmítnutí zákonů Tory. 
Tím, že ho museli zabít sami svědci, se Tora snaží vyhnout možnosti "justičního omylu". 
Kdo bude ochoten jako svědek lhát v případě, když ví, že bude muset oběť své lži i vlastnoručně zabít? 
Ve společnosti, kde zůstala lidem alespoň špetka svědomí, není možné, že se někdo bude chtít (kvůli zášti, žárlivosti, apod.) stát vrahem. 
Je to výzva nám lidem, abychom uměli převzít absolutní zodpovědnost za své názory, slova a činy. 
To z nás činí "společníky" Hospodina, a jen tak můžeme dostát požadavku, na nás vzneseném - být "obrazem B-žím".

Šabat šalom

Rabín Moše Ch. Koller

Převzato z www.olam.cz