Z ranní modlitby známe úryvek mišny z traktátu Pea: „Toto jsou věci, které člověku poskytují užitek na tomto světě a základ mu zůstane neporušený pro Svět Příští: ctění otce i matky, činění dobra jiným.“ A dále: „Ale studium Tóry je jako všechno dohromady.“ (Pea 1,1)

Talmud Jerušalmi komentuje: „Dokonce i všechny micvot v Tóře se nevyrovnají jednomu jejímu slovu.“ To je překvapující konstatování. Přece víme z Pirkej Avot (1,17), že důležitější než učení je čin. Čteme také ( traktát Kidušin 40b ): „ Hlasovali a přijali rozhodnutí : Učení je veliké, protože vede k činu.“ Jak tedy může někdo tvrdit, že „všechny micvot v Tóře nejsou srovnatelné s jedním jejím slovem?“

Jsou dva tradiční způsoby hodnocení micvot: na základě jejich vlastní vnitřní hodnoty, nebo podle stupně jejich obtížnosti. Vnitřní hodnota micvy je duchovní energie, kterou Bůh vštípil do každé z nich. K ní se vztahuje mišna, když říká : „Nikdo nezná skutečnou odměnu za micvu“. (Pirkej Avot 2,1) Micvy jsou také hodnoceny na základě stupně obtížnosti, který zakoušíme při jejich plnění. Z Avot deRabi Natan (3,6) víme, že „jedna micva vykonaná s námahou má hodnotu jako sto micvot splněných lehce.“

Nedá mi, abych nezavzpomínal na dávný zájezd s naší obcí do Izraele. Slavili jsme tam v betlémském hotýlku šábes i havdalu na závěr šabatu. Všechno to bylo dost improvizované. Na poslední chvíli jsme se snažili dát dohromady nakopírované listy siduru a všechno ostatní. Až komickým detailem bylo použití nádobky s mletým pepřem jako besamim o havdale. Snad se to dá trochu přirovnat k těm obtížím při plnění micvot. Ale ten povznášející pocit, když jsme se obrátili na sever k nedalekému Jeruzalému a odříkávali nebo zpívali Barchu a Šema … to- jak říká reklama- bylo k nezaplacení. Kdo tam byl, jistě potvrdí tu zvláštní, mimořádnou atmosféru a úžasný zážitek. To byla zase ta vnitřní hodnota, obsažená v micvot.

Ty naše těžkosti byly spíše symbolické, existuje ale mnoho náročnějších úrovní obtížnosti spojených s plněním micvy, počínaje nějakým nebezpečím, fyzickou únavou, vzdorováním tlaku i ze strany přátel a známých, jsou i různá finanční rizika a podobně. V naší době je to spíš boj s vlastní pohodlností. Za každou dodatečnou úroveň obtížnosti a námahy získává účastník sto, za další, druhý stupeň stokrát tolik, čili deset tisíc, za třetí stupeň milion, atd.

Vyplývá z toho, že hlavní odměna za micvu spočívá v prudkém tempu růstu této odměny. To tempo pak záleží na stupni námahy, kterou vynakládáme na splnění této micvy. Když nám Talmud Jerušalmi řekl, že odměna za učení se Tóře je větší než odměna za plnění všech dalších přikázání, naznačil nám důležitou věc – že odpor našeho jecer ha-ra, zlého sklonu, proti studiu Tóry je silnější než proti všem micvám dohromady. Právě proto je odměna za studium větší než odměna za všechny micvot. Jecer ha-ra ví, že k duchovní obnově dochází prostřednictvím učení Tóry („zachovávání Tóry“ ). A proto je činí těžším než všechny jiné micvy. Prorok Jeremiáš řekl : „Opustili Mě … a nedodržovali Moji Tóru“ (Jirmija 16,11), což rabíni komentují následujícím způsobem: „Dokonce i kdyby Mě opustli, ale zachovávali by Moji Tóru, stále by existovala naděje. Světlo Tóry by je mohlo navrátit na správnou cestu.“ (Jerušalmi, Chagiga 1,7). Na světě není takové radosti a takového potěšení, které by se mohlo rovnat té, jakou pociťuje člověk překonávající těžkosti a který je zasvěcený Tóře. Takový je význam slov Jeruzalémského Talmudu o tom, že všechny micvot ve světě se nemohou rovnat jednomu slovu Tóry.

Ten, kdo studuje Tóru, ale nevěnuje mu potřebné, odpovídající úsilí, nedosáhne úspěchu. Před koncem paraši Haazinu vyslovuje Mojžíš napomenutí: „ (Tóra) není pro vás prázdná (doslova „od vás“), poněvadž je vaším životem“ (Devarim 32,47). Výklad začal citátem z Jerušalmi a stejně tak i skončí. Jerušalmi interpretuje verš z Devarim následujícím způsobem: „Tóra není prázdná. Jestli je pro tebe prázdná, tak je to „od tebe“, je to tvoje vina, protože se jí dostatečně nezabýváš. Je tvým životem. Kdy? Když se jí zabýváš.“ (Pea 1,1)

Jedině tehdy, když zápasíme a zabýváme se Tórou, její hloubkou a šíří, máme šanci ji poznat. A jedině tehdy se nám Tóra taky stane zdrojem života , radostí a skutečným potěšením.

Pokojný šabat přeje Avi Vrátný

https://www.facebook.com/kehilaliberec