"Vajomer Jitro baruch Hašem" - 
"A řekl Jitro, požehnaný Hospodin". 
Naše týdenní paraša patří k těm nejzajímavějším v celém Chumaši. 
Jsou zde dva klíčové příběhy, které se, patrně ne náhodou, vyskytují ve stejné paraše. 
První vypráví o setkání Jitra s Mošem, druhý pak, o setkání Hospodina s jeho lidem na hoře Sinaj. 
Obě tato setkání byla klíčová pro celý židovský národ. 
Podívejme se nejprve na setkání s Jitrem. 
Jitro přichází a přivádí Mošemu jeho ženu a děti, kteří se od něho odloučili ve chvíli, kdy šel Moše do Egypta vykonat své poslání. 
Teď, kdy je jeho úkol v Egyptě splněn, jeho tchán mu přivádí zpět manželku. 
Je pravda, že v určitých krizových situacích, je třeba být oddělen od normálního rodinného života a nebýt "vyrušován", není to však správná forma života na delší dobu. 
Naopak v židovství se tvrdí, že je třeba partnerského soužití muže a ženy, aby se mohli stát společně "úplnými". 
Soužití člověku pomáhá žít plným životem, a ne, jak si dnes mnozí myslí, že ho omezuje a překáží v jeho soukromém životě. 
Po velkém duchovním a fyzickém vypětí, kterým prošel Moše v Egyptě, přišel nyní čas, aby se vrátil do normálního způsobu života - se ženou a dětmi, a proto je nyní Jitro přivádí. 
Dalším důvodem jeho příchodu bylo - 
"Vajišma Jitro…kol ašer asa Elokim" - 
"Slyšel Jitro..vše, co udělal B-h". 
Zpráva zázračného vyvedení z Egypta se bleskově rozšířila po celém světě a moudří v jednotlivých národech začali chápat, že přichází nová epocha B-ží vlády ve světě. 
Jitro, jako jeden z nejvnímavějších lidí na světě (říká se o něm, že v průběhu svého života zkusil všechny druhy náboženství), okamžitě chápe tuto výzvu a poselství, a přichází, aby se přimknul k této zvěsti o B-ží vládě ve světě. 
Stává se prvním řádným konvertitou v židovství, a posléze odchází zpět do své země, aby získal a přibližoval i další lidi k B-hu. 
V našem zmiňovaném verši vidíme, jak velké duchovní úrovně dosáhl ve chvíli, kdy pochopil a přijal zvěst o B-žím zjevení. 
Říká se, že andělé každý den zpívají píseň Hospodinu. 
Je to stejná píseň, kterou se modlíme každou ranní modlitbu - 
"Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, jehož důstojnosti je plná země". 
Ve verši vidíme, že andělé mají právo vyslovit B-ží jméno po třech předcházejících slovech. 
Židé, kteří žehnají, vyslovují B-ží jméno po dvou slovech - 
"Baruch ata Hašem…". 
Z toho se učíme, že ten, kdo dodržuje Toru se nachází na vyšší duchovní úrovni než anděl. 
V případě Jitra jsme svědky toho, že vyslovil B-ží jméno po jediném slově - 
"Baruch Hašem…". 
Jelikož byla jeho konverze založená na hlubokém poznání B-ží existence, dostal se tím do těsné blízkosti Hospodina. 
Následující den setkání Mošeho s Jitrem došlo k další zajímavé věci. 
Moše usedl k soudu a každý, kdo měl nějaký právní spor, postupně předstupoval před Mošeho a on řešil tyto spory. A tak to trvalo celý dlouhý den. 
Jitro pozoroval situaci, a posléze řekl Mošemu, že tento způsob souzení není dobrý. 
Jak on - Moše, tak i lid se nesmírně unavují a nestačí vyřídit všechny případy. 
Poradil mu, že musí vybrat mezi lidem věrohodné muže, z kterých vybuduje soudní systém, kde jednodušší případy budou řešit oni, a jen těžké případy budou přicházet před Mošeho. 
Tímto způsobem bude možné se postarat o všechny soudní pře. 
Z této krátké rady se učíme hned několik věcí. Předně jsme svědky toho , že Moše, přestože je vládcem a je tím nejosvícenějším, si nechává radit od jiného. 
Kdyby k této situaci došlo v naší společnosti, "vládce" by nebyl ochoten poslouchat, byť i nejlépe míněnou radu, má přece "patent na rozum", tak kdo ho může poučovat. 
Ale Moše o kterém se říká, že byl tím nejpokornějším mezi lidmi, se nechová tímto způsobem. 
Nechá si poradit a přizná svou chybu. 
Přesně jak je psáno - 
"Mikol adam hiskalti" - 
"Poučil jsem se od každého člověka". 
Nebo jak si píše ve Výrocích Otců - 
"Mi ze chacham? Lomed mi kol adam" - 
"Kdo je moudrý? 
Ten, co se učí od každého". 
Není ostuda se nechat poučit druhým a naopak to ukazuje na velikost člověka, že se dívá na sebe objektivně, a nedá se ovlivňovat svou pýchou a podobnými vlastnostmi. 
Poučný je popis soudců, který dává Jitro Mošemu. Říká mu - 
"Vyber si lidi bohabojné, pravdivé (hledající pravdu), nenávidící úplatek." - 
tak by měl vypadat soudce, kterému se dostalo pravomoci soudit jiného. 
Musí být takových lidských kvalit, aby šel příkladem jiným a nedělal to kvůli pocitu vlastní důležitosti. 
I z tohoto líčení by se mohla dnešní společnost poučit, protože jen tímto způsobem lze dosáhnou (anebo se alespoň přiblížit) pravdy, o kterou by mělo každému opravdovému soudci jít. 
Je zde další důležitá informace, z které je možno se poučit. 
Když Jitro stanovuje "dělící čáru" mezi případy, které bude soudit Moše a případy, které budou pro jiné soudce, říká to těmito slovy - 
"Každou velkou věc přivedou Tobě a každou malou budou soudit oni". 
Přestože Moše přijal dobré rady svého tchána, nepřijal je "an bloc", a zůstal zdravě kritický. 
Toto dělení se mu nezdálo správné a postihující podstatu věcí. 
Proto, poté, co stanovil soudní systém, je psáno - 
"Těžkou věc přivedli Mošemu a každou malou soudili oni". 
Je zde drobný rozdíl, který však staví dělení do zcela jiného světla. 
Spory se nedělí na velké a malé, nýbrž na těžké (složité) a malé (jednoduché). 
Mírou není "velikost" - částka o jakou se soudí, nebo jestli jde o někoho důležitého, mírou je pouze obtížnost problému, kde je třeba velké moudrosti proniknout do spletitosti problému a to z něj dělá těžký případ. 
A může to být spor, kde se lidé soudí o pár korun a jde o lidi naprosto neznámé. 
Kde je těžké pochopení problematiky - to je případ pro Mošeho. 
Nejde o atraktivnost, nebo popularitu, jde o pravdu, a to je jediné měřítko důležitosti. 
"Im..tišmeu…ušmartem et beriti vihjitem li segula mikol ha-amim" - 
"Jestli..uslyšíte…a budete střežit moji smlouvu, budete mi drahým pokladem mezi národy". 
Předtím, než dochází k darování Tory židovskému národu, B-h promlouvá a podmiňuje tuto smlouvu dodržováním Tory. 
Jde o vyšší stupeň spojení mezi Ním a Israelem. 
Již dříve existovala smlouva s B-hem s povinností obřízky a dodržováním šabatu. 
Nyní dochází ke smlouvě, která učiní z Israele výjimečný národ a to díky tomu, že přijmou výjimečné Učení - Toru. 
Tato výjimečnost je podmíněna střežením Tory. 
V případě plnění povinností psaných v Toře se stane z Israele "kněžský národ", který slouží jako spojovací článek mezi B-hem a světem. 
Tato výjimečnost není automatická a člověk si ji musí zasloužit. 
B-h říká Mošemu - přijdu k Vám viditelně (v oblaku a hlasech), aby celý národ viděl a slyšel, a mohl tak svědčit pro budoucnost. 
K tomu je třeba, aby se celý národ duchovně a rituálně připravil na toto setkání. 
Musí si vyprat veškeré oblečení (zbavení se rituální nečistoty) a musí se, po dobu tří dnů, oddělit od žen a tím se posvětit pro setkání s B-hem. 
Vyděluje se také místo setkání - hora Sinaj. 
Po celou dobu, co bude B-ží přítomnost na hoře, je zakázáno se k ní komukoli přiblížit. 
Toto oddělení je třeba pro to, aby bylo jasné, že dárcem Tory je B-h a ne lidé (Moše). 
Na druhou stranu Midraše vypráví, že hora Sinaj byla tou nejnižší horou v celém okolí. 
Proč si Hospodin vybral právě takovou horu? 
Chtěl nás tím učit, že nejdůležitější vlastností ve světě je pokora. 
Velké věci - darování Tory, se dělají skromným způsobem. 
V dnešní době, bohužel, se dá říci pravidlo, že čím víc je něco bombasticky prezentováno, tím menší má hodnotu, a naopak. 
Dalším symbolickým důvodem nízkosti hory je, aby se k poselství Tory mohl dostat každý, je určeno pro všechny stejně. 
Tora není jen pro elity, je pro všechny lidi podle jejich možností a schopností. 
Když židovský národ přijímal Toru, řekli - "naase ve nišma" - "uděláme a uslyšíme". 
Zdánlivě by to mělo být řečeno naopak - "uslyšíme" - a když to bude pro nás dobré, teprve pak se zavážeme - "uděláme". 
V Talmudu jsou příběhy, v kterých se vypráví, že učenci a filosofové jiných národů se vysmívali Israeli, kvůli tomuto "slepému" přijetí Tory. 
Odpovědí Našich Moudrých na to bylo, že my si nemusíme ověřovat detaily smlouvy s
B-hem. 
Ukázal nám v průběhu historie národa, že nás chrání a střeží jako pečlivý otec. 
Je větší záruka, že smlouva s Ním bude ta nejlepší? 
Někdo, kdo si nemůže být jistý svým protějškem, musí sepisovat smlouvu pod právnickým dohledem, aby v ní nebyly kličky a triky. 
Židovský národ, pro které je B-h milující otec se nemusí bát, jaké požadavky na ně budou vloženy a co bude ve smlouvě. 
Otec chce vždy jen dobro svých dětí, a i když je musí občas trestat a dávat jim těžké a nepříjemné úkoly, je to jen k jejich dobru.

Nyní se společně podíváme na Desky smlouvy - 
"Šnej luchot Ha-brit", známé jako tzv. "Desatero", se stručným vysvětlením jednotlivých bodů.

1. Já jsem Tvůj B-h, který tě vyvedl z otroctví Egypta. - Člověk v životě musí někomu sloužit a B-h chce po Israeli - služte Mně a ne Egyptu. 
Je lepší sloužit Pánu, a ne být sluhou sluhy.

2. Nebudeš mít jiné bohy. - Jsou objektivně jiná božstva a je jen věcí volby, co si člověk zvolí? 
B-h říká - božstva jsou lidským výmyslem a proto si žádné nevytvářejte - 
"neuděláš si sochu nebo obraz čehokoliv stvořeného".

3. Nebudeš se klanět a sloužit jim. - Božstva, která vytvořil někdo jiný, a tak by sis mohl říci - je zákaz vytvářet modloslužbu, ale když už existuje, je možné ji respektovat. 
A proto B-h zdůrazňuje - Jsem "žárlivý" - nelze uznávat jiná božstva. 
Na druhou stranu zdůrazňuje svou milosrdnost (je 500x větší než Jeho žárlivost - žárlivost do čtvrtého pokolení, milosrdenství do 2000 - viz. verš)

4. Nepoužiješ B-ží jméno nadarmo. - 
Je tím myšlena nesmyslná přísaha. 
Například se přísahá na kámen, že je to zlato (všichni přitom dokážou rozlišit). 
Pro takovou přísahu nelze brát B-ha za svědka, Jeho jméno je svaté a nesmí se používat na nesmysly.

5. Pamatuj si šabat a posvěť ho. - 
Pamatování je jednak připomenutí si Stvoření světa v šesti dnech a sedmý den odpočinku, z čehož pak vyplývají příkazy o zákazu práce. 
Posvěcení je tím, že i v průběhu týdne, to co člověk kupuje nebo připravuje, je určeno pro oslavu šabatu.

Těchto prvních 5 příkazů se týká věcí, které jsou mezi člověkem a B-hem. 
Souběžně s nimi jsou v druhé pětici příkazy týkající se vztahů mezi lidmi.

6. Cti svého otce a matku. - 
Proč je nejprve uveden otec? Děti přirozeně tíhnou více k matce, a tudíž je pro ně snadnější ji ctít. 
Proto je třeba zdůraznit ctění otce. 
Odměnou za dodržování této micvy si člověk zasluhuje dlouhý, požehnaný život.

7. Nezavraždíš. - Myšleno je úmyslné, chtěné zabití druhého.

8. Nesesmilníš. - Zákaz se vztahuje na styk s vdanou ženou.

9. Nepokradeš. - V případě, že ukradne jiného člověka, aby ho prodal do otroctví. Jelikož v Desateru jsou jen případy týkající se lidí, za které je trest smrti. 
Jestliže ukradl druhému majetek, jsou za to jiné druhy trestů.

10. Nepoškodíš svého bližního. - Jsou uvedeny různé druhy - pomluva, závist - dům, žena, jeho majetek.

Verše, které popisují toto výjimečné setkání s B-hem, nám říkají, že všichni přítomní byli vyléčeni ze všech nemocí, aby byli důstojným partnerem této události. 
Je psáno - "a viděl lid hlasy" (nebyli mezi nimi slepí), "a stáli opodál" (nebyli chromí), "a řekli" (nebyli němí), "a uslyšíme" (nebyli hluší). Popis a svědectví tohoto jedinečného setkání, se přenáší v židovské tradici, z pokolení na pokolení, již 3314 let, a je jedním ze základů naší víry.

Šabat šalom 
Moše Ch. Koller