V našem týdenním čtení jsou zřetelně vymezeny jedny ze základů naší židovské víry - výjimečnost země Izraelské a naší vazby s ní, a bude dobře, když se je pokusím vysvětlit.
Bikurím - První plody
Jsou to první plody nové úrody. Každý rok po první sklizni plodů země Izraelské vzal každý zemědělec ty nejlepší z plodů svých polí a sadů a nesl je jako obě do Jeruzaléma do Chrámu, aby tím vzdal díky B-hu za požehnání, které se mu dostalo tohoto roku. Celé přinášení bylo provedeno slavnostní formou obřadu, a vždy při předávání těchto plodů v Chrámu byla říkána slavnostní formule, kterou si lidé připomínali „horší časy“ - dobu, kdy byli otroky v Egyptě a nyní se radují nad novým stavem - jsou svobodnými lidmi v zemi Izraelské a mají dostatek všeho. 
Můžeme se z toho učit dvě věci. Jednak, že si člověk vždy musí být vědom, odkud vyšel a radovat se z toho, že se nyní nachází v mnohem lepší situaci, a také že věci, které člověk dostává na tomto světě nejsou samozřejmostí, ale jsou to dary od B-ha, který ochraňuje a živí člověka a dává mu své požehnání. V dnešním světě je toto vědomí většinou u lidí velice matné - každý si myslí, že to, co má v životě je samozřejmostí - zasloužil si to svým úsilím. Většinou jen lidé, kteří prošli v životě něčím těžkým znají lépe tento pocit vděčnosti. Součástí tohoto obřadu je, že člověk musí oddělit část ze své úrody a darovat lidem, kteří nemají nic. To jsou jednak Levité, ale také cizinci žijící mezi židovským národem a sociálně slabé vrstvy - vdovy, sirotci. Tora se snaží dát základ sociálně spravedlivé společnosti, aby ti, kteří mají dostatek, dali těm, kterým se nedostává. B-h chce, abychom byli „am segula“ (vyvolený národ) - národ, který slouží příkladem celému světu a tím se posvěcuje B-ží jméno ve světě. 
Nabízí se zde zajímavá otázka. Proč povinnost „bikurím“ je jen na území země Izraelské (západní břeh Jordánu) a ne i na dalších územích, které jsou pod vládou Izraele? Tora nám tím chce říci - území země Izraelské nám patří ne na základě dobytí a vlády, ale na základě B-žího zaslíbení Abrahamovi. Tudíž, i když židovský národ dobude nebo nějakým jiným způsobem obdrží území - to z něj ještě neudělá zemi Izraelskou. Tento základ můžeme vidět také u Davida, který vedl dobyvačné války a připojil k zemi Izraelské další území - Sýrii, Libanon. Přestože z hlediska státní svrchovanosti byla součástí Izraelské říše, z hlediska Tory nejsou považovány za „svaté“ - tudíž se z nich nemusí odvádět „bikurím“ a další druhy desátků.
V naší moderní historii jsme viděli různé pokusy založit domovinu Židů na jiných místech než v Izraeli. (Herzel - Uganda, Madagaskar, Rusko) - a všechny tyto pokusy šly vniveč. Naopak možnost, která se zdála nemožnou a nejméně pravděpodobnou se stala skutečností. Hlasování v Radě Spojených národů o založení státu Izrael na území země Izraelské byl jeden z největších zázraků v dějinách lidstva. Ve světle našeho čtení však vidíme, že to je jediné předurčené místo pro náš národ (a jen pro náš národ ). Je důležité si tyto věci dobře uvědomit a pochopit, že všechny jiné úmysly, kterých jsme nyní svědky, jsou určeny předem k nezdaru.
Aramí oved aví - doslovně „můj otec (aramejský) byl ztracen“
Tento verš se však většinou vysvětluje jinou cestou – Aramejec (Lavan) chtěl zničit, zatratit mého otce (Jákoba). Lavan byl strýc a tchán Jákobův. Jákob u něj 20 let sloužil jako pastevec. Také dvě hlavní ženy Jákobovy byly dcery Lavana, ale přesto Lavan nenáviděl Jákoba z celého srdce a snažil se ho všemi silami zničit (celý příběh je vylíčen v Berešít - Vajece). Co je pro nás v současné chvíli zajímavé, je to, že přestože B-h řekl Jákobovi - „vrať se do země svých otců a svého narození“ (31,3) - není jisté, že by Jakob s návratem tak spěchal, kdyby nebylo silné nenávisti ze strany Lavana. Na tomto příběhu vidíme vlastně celou historii židovského národa (a možná i dnešní řešení !?). Po celou dobu, co je Jakob obyčejným sluhou, nikomu nevadí, dokonce mu Lavan dává své dcery za ženy. Ale ve chvíli, kdy Jákob začíná „zvedat hlavu“ - začíná mít určité bohatství a společenskou pozici, přichází nevysvětlitelná a nepochopitelná nenávist, a to od lidí, kteří jsou mu nejbližší. Kolikrát si zažil tuto situaci židovský národ na své kůži v dobách dlouhé a bolestné historie!? Také vidíme Jákobovu „zatvrzelost“ pochopit, že je nenáviděn a nežádoucí, celou dobu, co se dá snést Lavanův „antisemitismus“ pokračuje v „normálním“ životě (má přece dobré zaměstnání, tak proč ne). Až nakonec dochází ke stavu, kdy ho Lavan chce fyzicky zničit, přichází B-h a říká Jákobovi - proč se snažíš tady za každou cenu přežít? Jdi domů a tam můžeš žít jako normální člověk.
A Jákob jde. Kdo ví, jestli proto, že je to B-ží vůle, nebo proto, že byl k tomu donucen. B-ží vůle je daná, člověku se nechává volba, jestli půjde po dobrém nebo po zlém (rachmana liclam). 
Kol divrej ha-Tora ha-zot baer hejtev - Všechna slova Tory přesně vysvětlena.
Verš nám popisuje, jak byla napsána Tora na kameny a zdůrazňuje „baer hejtev“ - dobře, přesně vysvětlena. Naši Moudří vysvětlují, že kromě jednoduchého výkladu je zde další význam - Tora byla napsána v 70 jazycích (všech tehdy používaných na světě) - tedy nejen hebrejsky (pro židovský národ), ale také ve všech světových jazycích (pro všechny národy). Co nám tím naši Moudří chtějí sdělit? Že Tora není jen dědictví židovského národa, ale že je to universální poselství celému světu. V současné době jsme svědky toho, že kniha nazývaná Biblí (což je vlastně Tora + Proroci + další spisy) je nejrozšířenější knihou světa a nejuznávanějším kodexem hodnot, a že prakticky celá lidská kultura je založena na biblických příkazech. Číslem 70 je také vyjádřen základ židovského vykladačství (apologetiky). Říká se – „šivím paním le Tora“ – 70 podob Tory. Každý náboženský text má v sobě mnoho významů a možných výkladů - a všechny jsou správné. Tím není myšleno, že a kdokoliv řekne cokoliv, je to považováno za správné, ale podle pravidel židovské apologetiky je možnost mnoha pohledů na věc. To je také pravděpodobně jedna z výjimečností židovského náboženství, oproti jiným, v kterých jsou věci dogmaticky a strnule definovány bez možnosti jakékoliv pružnosti ve výkladu.
Židovská apologetika se zpravidla rozlišuje na tzv. „Pardes“ (P.R.D.S.): P. - „pšat“ - jednoduchý výklad; R. - „remer“ - naznačující výklad, v kterém jsou i gematrie a různé jiné kódy; D. - „draš“ - morální poselství nebo alegorický výklad veršů; S. - „sod“ - tajemný výklad (kabalistický). S těmito druhy výkladů se pak rozebírají jednotlivé verše a tím „vyplouvají na povrch“ významy, které jsou skryté nezasvěcenému čtenáři. 
Ve ejle jaamdu al ha-klala be-har Ejval - Tito budou stát na proklaté hoře Ejval.
Naskýtá se otázka, proč kameny Smlouvy byly vztyčeny na „proklaté“ hoře a proč Tora píše jen kletby a ne také požehnání, která byla také součástí tohoto aktu. Vysvětlení, které se nabízí, je, že člověk mnohem lépe „slyší“ a vstřebává nařízení, která jsou formou výstrahy a nikoli pozitivní formou požehnání.
Další zajímavou věcí je fakt, že mezi kmeny, které byly na „požehnané“ hoře, se objevuje jméno Josefa (kmeny Šimon, Levi, Jehuda, Jisachar, Binjamín) a při tom před tím na poušti, kde jsou zmiňovány kmeny, se objevují jména Efraim a Menaše - synové Josefa. Tato změna není náhodná - Tora nás chce tímto způsobem naučit jeden ze základů života. Ve chvíli, kdy B-h chce žehnat celý lid Izraelský, je třeba pro toto požehnání připravit podmínky. Největším požehnáním vůbec je - Šalom - obecný mír. Proto, aby to bylo možné, musí nejprve kmeny mezi sebou udělat mír. Jak známo, v předchozí historii kmenů bylo určité nepřátelství mezi Šimonem a Levim proti Josefovi. Oni nejprve musí udělat šalom mezi sebou (proto se zde nacházejí pohromadě na jedné hoře), a teprve pak může B-h požehnat celému Izraeli - Šalom obecný, univerzální. 
Ani ostatní členové skupiny tam nejsou náhodou. Jehuda - on byl první, který se snažil urovnat spor Šimona a Leviho s Josefem ještě před tím, než vypukl v plné síle. Také Jisachar má své místo v této skupině - on je nositelem Tory mezi izraelskými kmeny, a opravdový mír - šalom, není možný, není-li založen na základech Tory. Všechny „míry“, které zná svět, jsou vlastně jen klidem zbraní do vypuknutí příští války. Absolutní, opravdový mír je možný jen podle základů Tory.
Banécha ubnotécha netuním leam acher - Tví synové a dcery budou dány (do rukou) cizího národa
V následující pasáži našeho týdenního čtení následuje celá série prokletí, která jsou pro čtenáře děsivým scénářem, co se může stát židovskému národu. Prokletí postupně zesilují, až se stávají prakticky nesnesitelnými. Jak je možné, že B-h, který si vyvolil židovský národ, je schopen souhlasit s takovými tresty?
Pro pochopení musíme vysvětlit dva velké základy židovství:
„bechirat chofší“ - svobodná volba člověka
„mida ke neged mida“ - doslova míra proti míře.
Člověk ve Stvoření dostal do rukou nástroj, kterým může tvořit světy, ale také ničit - svobodnou vůli rozhodování. Ve chvíli, kdy se rozhodne jít podle svého rozumu (bez ohledu na B-ží vůli), může se lehce stát, že se začne vzdalovat od správné cesty. Čím dále pak pokračuje, tím více se vzdaluje - jako dvě přímky, kdy jedna z nich začne s malou odchylkou a postupně se vzdaluje od první, až je mezi nimi obrovská propast.
A nyní se dostáváme k druhému základu - „mida ke neged mida“. B-h se chová k člověku přesně podle jeho chování - jako zrcadlo, které vrací přesný obraz toho, co se v něm zobrazuje. Jak člověk měří, tak je mu měřeno.
Na pozadí těchto dvou základů je nám už srozumitelnější to, co Tora popisuje - kletby postupně sílí a stávají se stále těžšími - čím víc se člověk vzdaluje, tím těžší tresty ho postihují. Také v historii našeho národa je (bohužel) možné dobře vidět tento fakt.
Když se podíváme o 200 let zpět - do doby, kdy v našem národě začala působit tzv. „haskala“, kdy lidé začali být „tvůrci svých osudů“ - postupně se propast mezi B-ží vůlí a konáním židovského národa začala zvětšovat. „Chafec Chajim“, který byl jedním z největších rabínů předválečného židovství s velkými obavami „prorokoval“, že se valí na židovství obrovská katastrofa. On sám zemřel ještě před vzestupem nacistického Německa, ale jeho „proroctví“ se naplnilo do posledního písmene.
Netvrdím, že se dá tak jednoduchým způsobem vysvětlit tak hrozná věc, jako byl holocaust (události jsou vždy složitější a jsou „účtovány“ i jiné věci), ale přesto je dobré znát tyto základy. 
Ušmartem et divré ha-brít ha zot ve asítem otan lemaan taskílu - Střezte slova této Smlouvy a dělejte je, abyste „zmoudřeli“ 
Poslední verš v našem týdenním čtení žehná židovskému národu a dává mu stručný návod, jak se stát moudrým a požehnaným. Jeden z velkých principů v židovství je, že B-h - Izrael a Tora jsou Jedno. Co to znamená? Jednak že všechny tyto „části“ pocházejí ze stejného kořene, a také, že nemůže existovat jeden bez druhého. Jinými slovy Izrael nemůže existovat bez Tory - bez učení, „zmoudření“ cestou Tory. Současně s tím je podstata Izraele podobat se B-hu (vychází ze stejného kořene). Naši Moudří říkají: jako On (B-h) je milosrdný i ty (Izrael) buď milosrdný, jako On se dokáže smilovat, smiluj se i ty, jako On je spravedlivý, tak i ty buď (atd. - svatý, přímý, čistý (rituálně), silný, odpouštějící). A v neposlední řadě i B-h „potřebuje“ Izrael, který jde podle jeho Tory - bez toho nemá svět cenu.
Vidíme, že B-h - Izrael - Tora jsou „trojúhelník“, který se vzájemně doplňuje, jeden závisí na druhém a nemůže bez něj fungovat. Přeji nám všem, abychom posílili tento imaginární trojúhelník, a tím pomohli především sobě, ale i celému světu.
Šabat Šalom
M. CH. Koller 

/Převzato z www.olam.cz/