"Vajikra Faro šem Josef Cafnat Paneach.." -
"A nazval Faraon Josefa Cafnat Paneach (Vykladač tajemství)..".
Po Faraonových snech a Josefovo řešení, nastává nová etapa v životě Josefa, a potažmo i celé jeho rodiny - zárodku budoucího židovského národa.
Fakt, že se Josef dostal náhle ze dna společenského žebříčku na jeho vrchol, po něm vyžadoval provést změny osobnosti, proto aby byl přijat Egyptem za vládce.
Musí se oženit s Egypťankou (i když ona přijme jeho náboženství, doma se mluví egyptsky), musí se přejmenovat (Cafnat Paneach - nežidovské jméno) a musí přijmout vnější "image" Egypta (oblečení).
To vše jsou velmi citlivé zásahy do identity člověka. Jsou to přesně oblasti, o kterých nám vykladači řekli, že byly základními sloupy pro zachování židovské identity v dlouhém egyptském otroctví - "Díky třem věcem byli Židé vyvedeni z Egypta - protože si zachovali svá jména, řeč a oblečení".
Vnější "image" - oblečení, to že člověk vypadá jako ostatní, je zajisté příjemnější a pohodlnější, než "vyčnívat".
Problém je v tom, že v dlouhodobém působení nezůstává u vnější podobnosti a člověk postupně splývá s okolím i v dalších projevech chování a přebírá celkové "hodnoty" společnosti.
Naproti tomu vnější odlišnost ho chrání od vlivu okolního světa.
V halaše existují na toto téma předpisy, které dávají důraz na odlišnost od obecné "módy", i když není přesně stanoveno, jaké je židovské oblečení.
Oblast řeči je velmi hluboká a "intimní" záležitost.
Kromě povrchnější funkce řeči - pojmenovávání věcí, nebo vyjadřování pocitů a myšlenek, je i hlubší význam řeči - její "duše", přičemž hebrejština je nazývána "lašon ha-kodeš" - svatý jazyk, což znamená, že nejde jen o komunikativní prostředek a způsob předávání informací, ale o samu podstatu světa a bytí.
Hospodin stvořil slovem celý svět a "mluvil" hebrejsky.
Jiné jazyky jen "dávají nálepky" na existující věci, proto, aby si lidé rozuměli a věděli o čem hovoří.
Hebrejština svým pojmenováváním věcí definuje jejich obsah a určuje jim podstatu.
Tak, jak bylo řečeno u Adama, který dal jména všem zvířatům, a podle daného jména se pak takovými staly (řekl - "Tohle zvíře bude kůň", a tím stanovil jeho "koňovitost").
Proto opuštění hebrejštiny je chápáno tak přísně, je to opuštění "duše" světa a podstaty židovské identity.
Také židovské jméno úzce souvisí s podstatou osobnosti. Pojmenování někoho je určitý druh "stvoření", a proto je důležité, pro zachování židovské identity, dát židovské jméno.
Faraon se snažil změnit u Josefa právě tyto tři věci, protože věděl, že jsou podstatou člověka a jejich změnou osobnost ztrácí svoji osobitost a otvírá se vnějším vlivům - asimiluje se.
V případě Josefa však "padla kosa na kámen", on byl schopen přes tyto dramatické zásahy do své osobnosti uhájit svoji vlastní identitu, a proto je nazýván Josef Ha-Cadik.
Je zajímavé, že i dnes jsou tyto tři oblasti "kamenem úrazu" pro náš národ.
Židé žijící v galutu se většinou snaží vypadat jako jejich okolí (oblečení i chování), mluví místní řečí, a i jejich jména jsou již často zcela nežidovská, anebo "chytře" universální.
Lidem se zdá, že rezignací na tyto "maličkosti" neztrácejí něco podstatného, a mohou si zachovat svoji identitu.
Měli bychom se nechat poučit z příběhu Josefa - vidíme, že to byly klíčové změny, a přitom - my nejsme Josef.
"Vajarkev oto bemirkevet hamišne.." - "A vezl ho na druhém voze..".
Čest, kterou prokázal Faraon Josefovi při jeho jmenování za vládce nad Egyptem, nám připomíná podobnou situaci v příběhu Ester, kdy král Achašveroš slavnostně poctil Mordechaje před celým Šušanem.
U Josefa je však psáno, že byl oblečen do slavnostního roucha, dostal zlatý řetěz na krk na znamení moci, byl vezen na Faraonově voze, a byl to sám Faraon, který pro něj osobně připravil tyto věci, kdežto u Mordechaje byly pocty zprostředkovány sluhou - Hamanem. Navíc bylo u Josefa řečeno - "Bez tebe nikdo nepozvedne ruku či nohu", zatímco u Mordechaje to bylo jen vzdání díků za záchranu králova života - král mu byl povinován projevit čest. U Josefa však šlo o záchranu celého národa, tudíž i čest mu vzdávaná byla celospolečenskou událostí.
Byl zde i další, pragmatický důvod.
Faraon si chce "přihřát polívčičku" zveřejněním a proslavením Josefa a jeho plánu záchrany, jelikož se tím oslavuje on sám.
Stejně důležité jako řešení snu, je i sám prorocký sen, který se mu - Faraonovi zdál.
Jakoby se svým snem podílí na záchraně Egypta - poskytl nezbytnou informaci, na jejímž základě pak Josef vymyslel řešení.
Je zde snaha o maximální zpopularizování celého příběhu, a tak mu dává jméno -
"Cafnat Paneach" -
"Luštící tajemství" - jméno obsahuje jednak Josefovu schopnost výkladu - luštící, ale spolu s tím i díl Faraonův - on je ten, co se mu zjevují tajemství.
Připomíná to příběh z Talmudu, v kterém se vypráví o době Rabi Šimona bar Jochaje, kdy byla v Israeli nadvláda Římanů.
Pronásledovali ho za to, že prohlásil, že všechny velké a důležité věci, kterými se Římané holedbají - silnice, kanalizace, vodovody, dělají jen pro sebe samé a svou potřebu, a vůbec jim nejde o zlepšení světa.
A konečně je zde ještě jeden velký rozdíl mezi dobou Josefa a Mordechaje.
V době Josefově měli Hebrejci svoji vlast a autonomii - bydleli jako svobodný národ v Kenaánu, kdežto v čase Mordechaje žili ve vyhnanství - galutu.
Tento fakt radikálně mění přístup ostatních národů a jejich vládců vůči židům.
Jestliže jsou židé vnímáni jako "bezdomovci", kteří nemají svůj domov, svoji zemi, i jejich důstojnost v očích jiných je omezená, a vůbec nezáleží na tom, jak velkou věc pro lidstvo udělají.
Proto se ani Mordechaji nemůže dostat větší cti. Josef se naproti tomu může prezentovat jako rovnocenný partner, příslušník jiného národa a státu, a díky tomu má právo na plnou čest.
Tento přístup existuje i v dnešním světě, kdy židé založením vlastního státu nezískali jen místo, kde mohou v bezpečí přebývat a nebát se věčných pogromů, ale především tím získali rovnocenné místo mezi ostatními národy.
To je však současně i důvod, proč mnoho zemí v dnešním světě má problém uznat Izrael jako rovnocenného partnera.
Svět si za 2000 let poroby židů zvykl, že jsou nižší kategorií, a těžko se s novou realitou smiřují.
Proto hledají za každou cenu různé "vady na kráse" - přičemž měří jiným metrem nám a jiným sami sobě a zbytku světa - jen aby nám nemuseli "plnou čest a slávu" přiznat.
Šabat šalom
Rabín Moše Ch. Koller

/Převzato z www.olam.cz/