Když byla dokončena všechna práce, již král Šlomo udělal na Hospodinově domě...

Paršat Pekudej předznamenává konec stavby svatostánku na poušti. Haftara pro tento týden analogicky popisuje dokončení prvního Chrámu v Jeruzalémě: „Tak bylo ukončeno (va–tišlam) veškeré dílo, které vykonal král Šalomoun (Šlomo) pro Hospodinův dům.“ (7:,51) Tyto dva lidské stavební projekty měly „vytvořit“ pozemská místa, určená jako výhradní prostory k uctívání Boha.

V midraši Pesikta Rabati je Chrám ale chápán jako něco víc než jen stavba určená ke službě Bohu:

„Tak bylo ukončeno veškeré dílo.“ V tomto verši není napsáno „dílo,“ ale „veškeré dílo“ – to se musí vztahovat na dílo šesti dnů stvoření, jak se říká (v Berešit 2:3): „ode všeho svého díla, které Bůh stvořil, aby bylo vykonáno“V tomto verši totiž není napsáno „vykonal,“ ale „aby bylo vykonáno,“ což znamená, že bylo třeba vykonat ještě další práci.

Když přišel Šlomo a postavil Chrám, Svatý, budiž požehnán, řekl: „Nyní bylo dílo nebe a země dokončeno(tišlam). Proto se král jmenuje Šlomo, neboť Bůh dokončil šest dní stvoření skrze skutky jeho rukou.“ A tak se stalo, že se Bůh stal králem.

Podle tohoto midraše čekal svět na své dokončení až do výstavby Chrámu. Ten tedy nebyl jen další stavbou na zemi, ale pečetí veškerého stvoření a stavitelé Chrámu stali Božími partnery při stvoření světa. Toto chápání významu stavby Chrámu je výjimečné. Nejenže je podle něj lidské dílo vrcholem stvoření, ale zároveň tím přináší myšlenku, že lidské tvořivé umění je způsob, jak ve světě plnit Boží příkazy a tento svět tak dotvářet. U krále Šloma už jen jeho jméno (š–l–m–h) odráželo podstatu jeho činu, tedy že se podílel na aktu dokončení (š–l–m) světa a přispět tím i k přivedení míru (š–l–m) na tento svět.

Bez ohledu na to, jak se jmenujeme, bychom si měli být vědomi, že i naše tvůrčí činy svým způsobem kompletují tento svět. Cokoli pomáháme na tomto světě vytvářet, formuje jeho tvář, v dobrém i ve zlém. A je jen na nás, v jaké podobě náš svět za sebou zanecháme.

https://www.lauder.cz/