Jednou z vlastností rabi Nachuma z Černobylu bylo, že se snažil přibližovat každého Žida službě Hospodinu. Každému se z jeho strany dostalo vlídného přijetí, dokonce i lidem prázdným a hříšným.
Chasidé se ho jednou ptali, aby jim vysvětlil, proč to dělá. On jim odpověděl, že v Tóře je napsáno: אחרי ה‘ אלוקיכם תלכו – Hospodina, svého Boha, budete následovat (13,5). Naši učenci, blahé paměti, z tohoto verše vyvozovali, že člověk má osvojit si Boží vlastnosti, a jedna z nich je – dělat dobro všem lidem, ať dobrým nebo špatným. Proto i já jsem si osvojil tuto vlastnost Všemohoucího a snažím se činit dobro každému Židovi, ať je jaký je.
(Rabi Menachem Nachum Twerski z Černobylu (1730-1798) byl žákem Baal Šem Tova a zakladatelem chasidské dynastie černobylských admorů).

11,26
הנה אנכי נותן לפניכם היום ברכה וקללה – Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení.
Hleď, abys nevedl (nevládl) „střední cestou“ a nepřikláněl se ke kompromisům. Předkládám vám požehnání a zlořečení. Požehnání a zlořečení jsou tak principiálně rozdílné protiklady, že mezi nimi není možná „zlatá střední cesta“. Pokud nebudeš vést lid požehnáním, nutně ho povedeš prostřednictvím zlořečení.
(Podle komentáře Obadii Sforna, 1470-1550).
Poté, kdy vyšel Izrael z Egypta pod Mojžíšovým vedením, změnila se o 180 stupňů situace. Nyní již bývalí otroci se rázem octli na svobodě. Jejich otrocká psychologie v nich zůstala však stále zakořeněna. Synové Izraele byli vystaveni na poušti mnoha těžkým zkouškám, v nichž museli obstát. Proto Mojžíš nemohl být vůdcem „zlaté střední cesty“ a kompromisů na tu či onu stranu. Ve svých rozhodnutích musel být Mojžíš jednoznačný a nekompromisní, jinak by čekala celý lid záhuba nejen fyzická, ale i duchovní. Bez pevné Mojžíšovy ruky by se lid vzbouřil (Tóra popisuje několik takových situací), část by se vrátila dobrovolně zpět, do egyptského otroctví, část by se rozprchla. Jako celek by jistě národ Izraele nedošel do zaslíbené země, kterou mu Hospodin zaslíbil.

14,1
בנים אתם לה‘ אלקיכם. לא תתגודדו – Jste synové Hospodina, svého Boha. Nebudete si pro mrtvého dělat smuteční zářezy…
Porozumět tomu lze tak, jak je to psáno. Nebudete si dělat na svém těle zářezy jako projev smutku nad mrtvým. Protože tak to mají ve zvyku pohané, kteří se zraňují meči a noži jako výraz smutku nad zemřelým. O tom se píše v 1. Král. 18,28: „….a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev.“ Avšak naši učenci to vysvětlují v talmudickém traktátu Jevamot 14a takto: לא תתגודדו – neštěpte se na spolky – לא תעשו אגודות אגודות. Tóra zná velmi dobře povahu synů Izraele, kteří se rádi štěpí na množství „stran“ , na „odštěpenecké strany“ a na „frakce“. Tak , jak říkají lidé: „Dva židé a utvoří tři strany.“ Proto nás Mojžíš varuje, a to ještě před příchodem do země Izraele: „לא תתגודדו“, neštěpte se množství táborů a skupin. Naopak, buďte jednotní. Mnozí se však ptají: „Když nás Tóra varuje před štěpením na různé skupiny, strany a frakce, proč právě toto varování bylo řečeno v souvislosti se smrtí?“ Vysvětlení je prosté: Když zemře nějaký představitel nebo rabín, tak se okamžitě jeho přívrženci a následovníci začnou mezi sebou štěpit a každý z nich založí svou frakci či dokonce stranu. Proto nás Tóra varuje, abychom po smrti vůdčí osobnosti se nezačali štěpit, ale abychom zůstali jednotní jako za jeho života.
(Podle knihy לקראת שבת rabína Shmuela Avidora HaCohena, Jeruzalém 1977)

Tento šabat 15. srpna připadá na poslední 30. den měsíce av a je proto prvním dnem roš chodeš – novoluní nastupujícího měsíce elul. Proto se do určité míry zítřejší šabatová liturgie mění od běžné šabatové liturgie. Při ranní modlitbě šacharit vkládáme do tefilat ševa „ja’ale ve-javo“, pak pronášíme poloviční Halel. Z aron
ha-kodeše vyjmeme dva svitky Tóry. Z prvního čteme parašu REE pro sedm vyvolaných mužů a z druhého svitku čteme maftírovi úryvek z Nu 28,9-15. Haftara je pro novoluní Izajáš 66,1-24 „Ko amar Hašem“.
Musaf je pro šabat roš chodeš.

V neděli, 16. srpna je druhý den roš chodeš – novoluní a první den měsíce elul, který je posledním měsícem židovského roku. V synagógách jako o každém novoluní čteme poloviční Halel, z aron ha-kodeše vyjmeme svitek Tóry a jsou vyvoláni ke čtení 4 muži, kterým se postupně předčítá pasáž z Nu 28,1-15. Po čtení a vrácení Tóry zpět do aron ha-kodeše si muži sundávají tefilin a pak se modlí modlitba musaf pro roš chodeš – novoluní. Na konci ranní bohoslužby se od tohoto dne, t.j. od 1. elulu do 28. elulu, kromě šabatů, troubí na ŠOFAR. Také se pronáší 27. Žalm „LeDavid Hašem ori ve-jiši.