Tento šabat zahajujeme čtení Druhé knihy Mojžíšovy. Tato kniha nás zavádí do Egypta panování Ramsese II. (1303-1213 př.o.l.), který vládl od roku 1279 až do své smrti. Hebrejští otroci se též podílejí na stavbě faraónova nového hlavního města Ramses (verš 11.).

ויקם מלך חדש על מצרים אשר לא ידע את יוסף   1,8  V Egyptě však nastoupil nový král, který
o Josefovi nevěděl.   Kdyby totiž o Josefovi něco věděl, kdyby znal jeho příběh, byl by se
z něho poučil. Zjistil by totiž, že všechny prostředky, které proti němu použili ostatní, naopak Josefovi pomohly. Ať již to bylo to, co mu udělali jeho bratři nebo co mu učinil Potífar. Všechny tyto činy, které měly Josefovi uškodit, mu nakonec pomohly a přivedly jej k úspěchu a k vládě. Kdyby to vše nový faraón věděl, sotva by si troufl syny Izraele utlačovat a mučit je otrockými pracemi, protože by věděl, že je to přivede ke svobodě a k velikosti. (Podle díla אמרי אש להה“ק מגומבין )

1,12

  ויקצו מפני בני ישראל – Měli z Izraelců hrůzu

Egypťané začali náhle v sobě pociťovat nenávist k synům Izraele, což však nebylo jejich svobodné rozhodnutí. Bylo to způsobeno vůlí Všemohoucího, neboť oddělil syny Izraele
od Egypťanů, aby se neasimilovali. Proto praví autor Žalmů:

הפך לבם לשנוא עמו“ – jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět.” (Ž 105,25).

(Podle díla שפת אמת rabi Jehudy Arieho Leiba Altera, 1847-1905 z Góry )

2,14

אכן נודע הדבר – jistě se o věci už ví.

Zpočátku Mojžíš nechápal, proč synové Izraele v egyptském galutu strádají více než jiné národy. Nyní však, když uviděl, že mezi nimi jsou klevety, sváry a pomluvy, tak začal chápat v jakém těžkém stavu se nacházejí, že se dokonce ptal: „Když už vyvedu syny Izraele, tak jakou vlastně mají zásluhu, aby díky jí byli osvobozeni z otroctví? Z toho se učíme,
že klevety, sváry a pomluvy anulují veškeré zásluhy. (Podle rabi Jehudy Arieho Leiba Altera)

5,1

שלח את עמי – Propusť můj lid.

Nyní se s tímto Hospodinovým výrokem setkáváme poprvé, ale ještě se s ním setkáme několikrát. Tato Hospodinova slova tlumočí Mojžíš faraónovi. Faraón se však odmítá podvolit Boží vůli. Teprve až poslední z deseti egyptských ran jej přiměje propustit národ synů Izraele z otroctví.

Připomeňme, že tato Hospodinova slova si v 70. a 80. letech minulého století vypůjčili mnozí sovětští Židé – otkazniki, kterým úřady nedovolovaly vystěhovat se do Izraele. Tito židovští disidenti proti takové politice protestovali a stáli například na Rudém náměstí v Moskvě
a na transparentech měli napána v ruštině Hospodinova slova, jimiž se Mojžíš obracel
k faraónovi „Otpusti narod moj“.

/Převzato z www.eretz.cz/