Jsou čtyři šabaty, které se jmenují podle slov jim příslušné haftary: 1. ŠABAT HAGADOL (šabat před Pesachem, dle slov Malachiáše 3,23), 2. ŠABAT CHAZON (šabat před půstem devátého avu, dle slov Izajáše 1,1), 3. ŠABAT NACHAMÚ (šabat po půstu devátého avu, dle slov Izajáše 40,1), 4. ŠABAT ŠUVA (šabat mezi Roš hašana a Jom kipurem, dle slov Ozeáše 14,2). Dnešním šabatem také začínáme sedm utěšujících šabatů (týdnů) – שבעה דנחמתא, které následují po devátém avu až do Roš hašana.

Tato paraša je velmi důležitou, neboť se v ní hovoří o velmi vážném předělu v životě synů Izraele, kteří právě končí svou čtyřicetiletou pouť pouští a stojí v moábských rovinách, naproti Jordánu a Jerichu. Mojžíš prosí u Hospodina smilování, aby mohl se svým národem přejít Jordán a vejít do zaslíbené země. Všemohoucí ho však zastaví a dopřeje mu pouze z vrcholu hory Pisga pohlédnout na ležící před ním kenaánskou zemi, kterou zaslíbil a dal praotcům a jejich potomkům. Tradice žíká, že kdyby Mojžíš vešel do zaslíbené země, nebylo by zničení prvního Šalamounova Chrámu. Bůh však chtěl jinak. Hospodin přikazuje Mojžíšovi, aby svým nástupcem stanovil Jehošuu bin Nuna, který povede lid přes Jordán a bude v čele izraelských kmenů při obsazování země.

Mojžíš byl posledním, který zůstal ze zázračného vedení – מנהיגות ניסית (Áron, Miriam, Mojžíš), které bylo v bezprostředním kontaktu s Bohem po celých 40 let.

Rabi Chajim Ickovič, zvaný Kníže z Voložinu –הנשיא מוולוז’ין  (1749-1821) říkal v této souvislosti, že synové Izraele byli nuceni vyměnit zázračné vedení za vedení lidské, tedy za vedení, které se nebude moci spoléhat v takové míře na zázraky jako tomu bylo na poušti. Podobně je nutné zemi obsadit, bojovat, poté orat, sít zavlažovat půdu a sklízet úrodu. Vše bude záviset na tvrdé lidské práci. Nebude již zázračné many, ani křepelek.

Podruhé se zde pro syny Izraele opakuje Desatero Božích přikázání (5,6-21). Připomeňme si, že v Desateru z druhé knihy Mojžíšovy (originální verze), začíná přikázání o šabatu (20,8) slovy „ז כ ו ר – pamatuj „ na den odpočinku a v naší paraše začíná slovy (5,12) „ ש מ ו ר – dodržuj „ den odpočinku…. Z těchto dvou slov, která se nacházejí ve dvou variantách Desatera se zrodila tradice zapalovat dvě šabatová světla (svíčky). Jedno – pamatuj  a  druhé – dodržuj (אחד כנגד זכור והשני כנגד שמור).

Další důležitou pasáží v naší paraše je Šemá Jisrael – שמע ישראל (6,4-10). Tradice nám zachovala, že to byla poslední slova rabi Akiby, kterého Římané popravili r.136 o.l. po porážce Bar Kochbova povstání. (ויצאה נשמתו באחד). Poslední písmeno slova שמע – slyš je „ע“ a slova אחד – jeden je „ד“, Dvě tato písmena tvoří slovo עד  – svědek. Duše rabi Akiby vydá svědectví před Hospodem o Akibově svatém životě a mučednické smrti. Proto je slovo עד možné vysvětlit také jako „mučedník“. Podobně i v maďarštině máme slova „vér – krev“ a „tanú – svědek“. Vértanú – mučedník.

3,23

ואתחנן אל ה‘ בעת ההיא לאמר – V oné době jsem prosil Hospodina o smilování

Prosil jsem Hospodina o slitování  „v oné době“ – v poslení chvíli svého života, v hodince své smrti, abych mohl říci: „Hospodin je Bůh!“

(Podle rabiho z Kocku)

3,25

אעברה נא ואראה את הארץ הטובה – Kéž smím přejít (Jordán) a spatřit tu dobrou zemi…

Je zcela jasné, že když Mojžíš přejde Jordán na jeho západní břeh, vstoupí do zaslíbené země a smaozřejmě ji také uvidí.Tato Mojžíšova prosba nás učí, že člověk má vždy prosit Hospodina , aby mu jakoukoli věc ukázal z té dobré stránky. Tak jednal i Mojžíš, když prosil Všemohoucího, aby mu ukázal tu dobrou zemi, pouze z její dobré stránky.

(Podle díla אהל תורה)

4,4

„ואתם הדבקים בה‘ אלוהיכם חיים כולכם היום „

„Ale vy, kteří jste se přimkli k Hospodinu, svému Bohu, jste dodnes všichni živi.“

Ve svatých knihách se píše, že 248 slov, která tvoří tři odstavce Šemá Jisrael (Dt 6,4-9,  Dt 11,13-21, Nu 15,37-41), dávají sílu 248 orgánům lidského těla. Je však pravda, že tři odstavce Šema Jisrael tvoří poze 247 slov, proto ihned po posledních slovech třetího odstavce dodáme ještě slovo „אמת-pravda“, která se přidá k slovům „Hašem Elohejchem emet“, tím se nám počet doplní na 248. To je ono slovo, které nám naznačuje verš „ואתם הדבקים בה‘ אלוהיכם …“ Přidali jsme slovo „אמת“, jehož písmena v jiném pořádku tvoří slovo „אתם-vy“, tedy vy patříte Hospodinu, svému Bohu. Když toto slovo „אמת“ řeknete na konci Šemá Jisrael, získáte „vy všichni život do dnešních dnů“. Písmena slova „אמת-אתם“ budou dodávat životodárnou sílu všem 248 orgánům vašeho těla.

(z díla Degel machane Efrajim, které napsal Moše Chajim Efrajim ze Sadilkova (1742-1800), vnuk Baal Šem Tova).

5,16

„Cti svého otce a matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.“ Naši učenci říkali, že pokud otec přikáže svému synovi, aby porušil přikázání-micvu Tóry, nesmí ho syn poslechnout, neboť „ty a tvůj otec jste mě povinni ctít“. Syn nemůže ctít přání rodiče, pokud toto je v rozporu s Tórou.