"Vajachac et ha-am" - "Rozdělil (rozdvojil) lid". Ve chvíli, kdy se Jakov vrací zpět do Israele, připravuje se na setkání se svým bratrem Esavem. Má pádný důvod k obavám, jelikož ví, že Esav ho nenávidí a chce se mu pomstít za požehnání, které mu Jakov vzal. 
Ve verších vidíme, jak se Jakov připravuje na toto setkání. Nejprve rozděluje lid na dvě části, aby mu v případě vojenského střetu a prohry, zůstala alespoň část jeho lidí a majetku. Poté se modlí k B-hu, aby mu pomohl v této situaci a nakonec posílá několik skupin s dary předtím, než se on sám setká s Esavem. 

Učíme se z toho "diplomacii" řešení konfliktů. Raši - jeden z hlavních vykladačů Tory, popisuje tyto kroky, jen je uspořádává opačným způsobem. Říká, že se Jakov připravoval na setkání - nejprve dar pro Esava na snahu uplatit jeho hamižnost, pak se modlí a nakonec, když oba tyto způsoby selžou, je připraven také k boji. Ve verších však vidíme, že pořádek je opačný. Proč? 

Raši chtěl zdůraznit podstatu Jakovovy osobnosti - člověka, který se snaží za každou cenu udržet dobré vztahy se všemi v okolí, tudíž i s Esavem. Toto vysvětlení povahy Jakova je správný, protože tento smířlivý přístup vidíme v průběhu celého jeho života. 
Nám však stále zůstává otázka, proč je ve verších uveden jiný pořádek? 
Vysvětlení pro to je, že ve verších je ten správný postup a pořádek, jak se chovat. 
Kdyby Jakov začal dary, bez předchozích příprav k válce, bylo by to Esavem chápáno úplně jinak. Myslel by si, že Jakov je slabý a bojí se, a to by ho ještě víc utvrdilo v tom, jít s ním do válečného konfliktu. To také vidíme z toho, že zpočátku Esav nepřijal ony dary, a teprve když se setkal s Jakovem a viděl, že je připraven k boji, pochopil že dary nebyly posílány ze zbabělosti, ale snahy o "mírové řešení". A proto nakonec dary přijímá. Dalším logickým krokem (podle veršů) je pak modlitba, která musí následovat. 
Nemůže být na prvním místě, protože tam, kde má člověk možnost něco udělat, měl by nejprve projevit maximální snahu a aktivitu, a teprve poté se modlit. 
B-h nebude pomáhat člověku ve věcech, které si může vyřešit sám. 
Na druhou stranu však, kdyby se Jakov spolehnul jen na vojenskou přípravu, také to by nebylo správné, protože v každé činnosti je potřeba požehnání od B-ha, aby nedošlo k omylu v chápání B-ží vůle. 

Jeden ze známých výzev našich proroků je zákaz spoléhat se jen na lidskou sílu, moudrost, atd. Nazývá se to "be kochí ve ocem jadí" - "s mou silou a silnou paží". 
Je to část verše, v kterém prorok nabádá lid, aby se nespoléhali jen na vlastní síly, vždy je k úspěchu třeba i souhlasu od Hospodina. Z našeho příběhu se můžeme poučit, jak by měl člověk přistupovat k problémům a řešit je. Nejprve maximální snaha udělat "co se dá", poté požehnání od B-ha (modlitba), a nakonec přistoupit k praktickým krokům k vyřešení situace co nejdiplomatičtější cestou a s co nejmenšími škodami - což bylo v případě Jakova formou darů. "vajeavek iš imo" - "a muž s ním zápolil". 

V předvečer setkání Jakova s Esavem, nám Tora vypráví o souboji Jakova s nějakým mužem. Naši vykladači vysvětlují, že tím mužem byl strážný anděl Esavův, který se snažil Jakova zabít. Z tohoto souboje se učíme hned několik důležitých zákonů a dalších sdělení. 
Především se vykladači pozastavují nad tím, že byl Jakov osamocen. Z toho pak vychází pravidlo, že každý důležitý člověk by neměl v noci chodit osamocený, vždy by měl mít s sebou doprovod. Čím se člověk nachází na vyšší duchovní úrovni, tím i negativní síly, které na něj působí jsou větší. Je to logické, protože "tam, kde nic není, nic se nedá vzít", a proto duchovnější lidé jsou ve větším ohrožení. V pokračování souboje vidíme, že se andělu nepodařilo přemoci Jakova, a nakonec je nucen ho požehnat. 
( I špatná síla, ve chvíli , kdy ji člověk přemůže se mu může obrátit v požehnání.) 
Žehná ho tím, že mu mění jméno z Jakova (úskočný) na Israel (kníže B-ží), což znamená, že od nynějška požehnání, která Jakov "úskočně" získal, se staly legitimní, které mu právem patří. Dále je v souboji zajímavý moment, že ve chvíli, kdy se mu nedaří přemoci Jakova, zraňuje ho alespoň na kyčli, v důsledku čehož potom Jakov kulhá. 
Z toho vychází zajímavá halacha, která nám zakazuje jíst šlachu na kyčelním kloubu - tzv.gíd ha-naše, a to i v dnešní době u všech čistých zvířat. K této halaše je hodně názorů, proč jsou tyto šlachy zakázány. Část vykladačů říká, že je to na památku hrdinství Jakova, které si tímto zákazem připomínáme. 

Jiné vysvětlení alegoricky říká, že jako šlacha je tvrdá, tak i věci, témata, která jsou v naší Toře těžká, "nestravitelná", se stejně jako šlacha stávají "tabu", které je zakázáno zkoumat. Další vysvětlení, více kabalistické říká, že tímto poškozením byla narušena úplnost (tzv. "šlemut") Jakova, a že se mu v kyčli usadila "klipa" (dosl. slupka), což je v kabale pojem pro špatné síly, které nemají v sobě žádný opravdový obsah, jsou bez chuti (stejně jako šlacha), a proto se musíme vyhnout jedení této šlachy. Je jiné vysvětlení, které ukazuje úmysly Esava. Esav si uvědomuje, že Jakov je silný soupeř, který dokázal v galutu přežít dlouhých 20 let. Teď se obává jeho návratu do Israele, jelikož ví, že svatost země dodá Jakovovi ještě mnohem více sil. Proto se snaží anděl zkomplikovat příchod Jakova do Israele. Když vidí, že ho nepřemůže, alespoň mu způsobuje zranění, které ztíží a zpomalí Jakovovi chůzi, a tím oddálí jeho návrat zpět. Přes tuto snahu nezabránilo toto poranění dojít Jakovovi do Israele, a o trochu později se dočítáme (33,18) - "Vajavo Jakov šalem" - "Jakov přišel úplný (dokonalý)", což se vysvětluje, že se uzdravil ze svého zranění.

"Vatece Dina…lirot bivnot ha-arec" - "Vyšla Dina…,aby viděla dcery země". Ve chvíli, kdy se Jakov usazuje v Israeli - ve Šchemu, stává se v jeho rodině tragédie. Po všech mnohaletých bojích s Lavanem i Esavem, které se podařilo Jakovovi zvládnout a zvítězit v nich, na chvíli opadla jeho bdělost. Přichází rána ze strany, odkud by to nečekal. 
Jeho dcera se vyšla podívat na okolí a sousedy, a odměny, které se jí dostalo za její zvědavost, bylo potupné znásilnění a únos od syna místního vládce - Šchema. 
Co bylo příčinou této tragédie? Patrně to, že Jakov přecenil kvality svých nových sousedů a myslel si, že ve chvíli kdy je na svaté půdě, všechno bude v pořádku. 
Podobného rozčarování se dostalo v nové historii i mnohým novým přistěhovalcům, kteří přišli do Israele jako svaté země a najednou zjistili, že tamní společnost se jim snaží zničit jejich kořeny tradičního židovství a "odvádí" jejich děti od víry otců. 
Podle jiných výkladů bylo Jakovovou chybou, že nechtěl, aby jeho dcera padla do rukou Esava, a proto ji schoval do truhly, aby byla skryta před slídivým zrakem svého bratra. 
Odměnou za to, že mu nebyl Esav "dost dobrým" pro jeho dceru bylo, že si ji vzal násilně Šchem. Jakov, který strávil celý svůj život skrytým bojem, se snaží celou situaci řešit diplomaticky, bojí se aby jeho celoživotní úsilí nepřišlo vniveč. 
Trochu nám to opět připomíná naši současnou historii židovského národa, který unavený dlouhou historií pronásledování, snaží se smířlivým způsobem řešit současnou, složitou situaci. 
Tora pokračuje v líčení příběhu a vypráví nám, že iniciativu přebírají synové Jakova (především Šimon a Levi). Zdánlivě uzavírají příměří s obyvateli Šchemu, a poté co se nechali všichni obřezat a jsou oslabeni, přichází trest - vybíjí celé město a berou si zpět unesenou sestru. Se zlem se nedá dohodnout, musí se s ním válčit a potrestat. 
Proč zabili všechny obyvatele a ne jen Šchema, který unesl jejich sestru? 
Šchem si zasloužil smrt proto, že překročil jeden z Noachických zákonů, kterými byli povinováni všichni. Přestože nám se zdá horší čin znásilnění, ten nebyl klasifikován tak přísně, jelikož Dina byla svobodná. V takovém případě má násilník za povinnost se ze znásilněnou oženit a nemůže se s ní celý život rozvést. Větším přestupkem, za který si zasloužil smrt, byla krádež - únos Diny. A také ostatní obyvatelé tím, že mu v tom pomáhali se stali spoluviníky, a proto i na ně se vztahoval trest smrti. Ten, kdo pomáhá viníkovi by měl být potrestán jako viník sám. Dalším vysvětlením, proč byli zabiti i ostatní obyvatelé je ten, že bránili svého vládce, a také proto je mohli bratři zabít. 

Říká se - "Když někdo na Tebe povstává, aby Tě zabil, předejdi ho a zab ho". Je to naprosto legitimní sebeobrana, jen musíme vědět, kdy toto pravidlo platí, aby nebylo zneužito. Podle Rambama byl důvod tohoto přísného trestu to, že obyvatelé Šchemu neustavili soud nad Šchemem za únos dívky. I nežidé jsou povinni, podle Noachických zákonů, vybudovat určitý právní systém, kterým se pak společnost řídí. 
Ramban (Nachmanides) uvádí jiný důvod - zasloužili si smrt za to, že byli modloslužebníci. 
Jakov nesouhlasil s činem svých synů a vyčítal jim ho. Bál se jednak toho, že obyvatelé Kenanu ho budou pronásledovat, a také toho, že tím bude znesvěceno B-ží jméno jejímž on byl hlasatelem. Do jejich sporu vstupuje B-h a staví se na stranu bratří. 
Mění jméno Jakova na Israel, a tím mu dává najevo, že od nynějška se Jakov musí chovat v Zaslíbené zemi jako pán, vládce, kníže B-ží, a ne jako bázlivý a úskočný Jakov. 
Žehná ho, že z něj vyjdou vládci Země israelské. Jakov přijímá tento názor a když později, před svou smrtí žehná Šimonovi a Levimu, říká jim, že musí být roztroušeni mezi ostatní kmeny - jednak, aby jejich síla byla umírněná, ale také proto, aby byla zastoupena v celém Israeli.

Vateled Rachel vathaš belidta" - "Porodila Rachel a měla těžkosti při porodu". Rachel při porodu svého druhého syna umírá a Jakov ji pohřbívá na místě, kde zemřela - v Bet Lechem. Tímto synem se doplňuje počet synů na 12 - 12 kmenů. 
Binjamín, jak ho pojmenovává Jakov, se liší od ostatních bratří tím, že se jako jediný narodil v zemi Israel. On je také jediný, který se v setkání s Esavem neklaněl, a proto naši vykladači říkají, že on je ten, který v budoucnosti, v závěrečném boji proti potomkům Esava, ho může přemoci, jelikož se mu nikdy nepodrobil. 

Další odlišností tohoto narození je, že Rachel při porodu umírá. Její smrt, jakkoliv zarmucující, má svůj pozitivní význam do budoucnosti židovského národa, protože to byl později důvod, že Faraon souhlasil, aby vynesli Jakovovy ostatky z Egypta a pohřbili ho v Israeli. V případě, že by Rachel zemřela mimo Israel, ani Jakov by nemohl být pohřben v Zaslíbené zemi. Říká se, že tím že Rachel byla pohřbena na cestě, ona je ta, která chápe strasti židovského národa v celé historii galutu (kde i oni jsou "na cestě"). Rachel se za ně modlí a má být tou, která je bude vítat při jejich návratu do Israele s příchodem Mesiáše.

Šabat šalom

Moše Ch. Koller